Jana Eyrová

musím uznat, že na to, že to byla povinná četba, mě to opravdu bavilo.

klasika... moc pěkná :)

Romantický příběh o osudu chudé, nepříliš hezké hrdinky a jejího bohatého charismatického rytíře. Ne zrovna nejoriginálnější motiv, přesto jde stále o knihu plnou vášně, smutku a melancholie. Jedna z mých neoblíbenějších.

Ale film byl taky nádhernej i když poněkud jinej. :-)

Kniha se mi líbila, myslela jsem si - podle zaškatulkování "povinná četba", že je to klasický román a že to bude nuda, ale nebylo. Hezký příběh, odpočinkový :)

Asi se budu zdát jako nějaký nepříčetný romantik, ale tu knihu jsem četla dobrovolně, film jsem zhlédla několikrát a pokaždé bez dechu. Nemůžu říci nic jiného než že tento příběh miluju.

Klasika. Silný příběh a navíc skvěle napsaný. Možná trošku romantické, ale vždycky mě to dostane .

Krásný příběh, který má narozdíl od knih Austenové hloubku a nenudí.

Obrovské překvapení. Knihu jsem četla se značnou skepsí, protože jsem čekala něco jako Na Větrné hůrce, která mě dost otrávila. Jane Eyre je však úplně jiná kniha. Je jako balzám na duši. Vřele doporučuji.

Jestli se říká, že se ženy dělí na dvě skupiny - na ty, které si představují vedle sebe na procházce za v parku mladistvého bohatého pana Darcyho a na ty, které si představují vedle sebe v posteli zjizveného mužného pana Rochestera, tak já patřím k té druhé skupině. --- Jinak v knížce nalézám pro mě velmi zajímavý způsob vyprávění - jde sice o ich-formu, nicméně tak formální a popisnou, že má člověk pocit, že se vlastně o citech a emocích vypravěčky skoro nic nedozví, jen to, co se po pečlivé úvaze a přípravě odvážila poodhalit. Kupříkladu když Rochester vezme její ruku do svých a hladí ji, ona řekne, že vzal její ruku do svých a hladil ji. Úžasné. Žádné patetické vzdechy.

Charlotte Bronteové se podařilo ztělesnit v Janě Eyrové svou představu moderní ženy zbavené dosavadní malosti. V knize oslavuje milostný vztah dvou lidí, v němž každý dává stejnou měrou, jako přijímá, snad protože jen v tom viděla podstatu upřímného rovnoprávného svazku.
Něco málo jsem si o Charlottině životě vyhledala a překvapilo mne, jak moc měla s Janou společného. Příběh Eyrové, ač se šťastným koncem je v podstatě drsný, realistický a absolutně bez obalu popisující tehdejší společnost.
Bohužel musím přiznat, že ne vždy jsem chování Jany uznávala. Všichni víme, že jako malá dívka byla často odsuzována za svou povahu. Ať dělala, co dělala, velice silně jí bylo z mnoha stran dáváno najevo, že není typické roztomilé, patřičně ukázněné a všemi milované děvčátko. A právě proto mě velmi udivuje, že ve své dospělosti se nepatrně přiblížila k oním soudcům. Mám na mysli dobu, kdy vyučovala ve vesnické škole a již v počátcích si tam našla své „oblíbenkyně“. Paradoxně to byly roztomilé, pilné, nadané, v rámci možností a vzhledem k prostředí velmi inteligentní a nesmírně snaživé a ukázněné dívky. Snad si to sama ani neuvědomovala, kdo ví? Jenže... co ty ostatní? Nevím, nikdy jsem učitelkou nebyla a třeba to jinak ani nelze, ale kdo jí dal právo takto soudit? Snad ji křivdím... Je pravda, že nijak okatě ty ostatní děvčata „nepodrývala“, ale to nebylo ani nutné. Tím, že vyzdvihovala ty dokonalejší spolužačky to vlastně nepřímo činila.

Už se mi dlouho nestalo, abych byla vězněn knížky. Byl to naprosto upoutávající příběh a těžko se mi zavírala kniha, když mne volaly povinnosti. Opravdu vřele doporučuji. Shlédla jsem i 4 dílný film, ale kniha je kniha ....

Jak říká Morien, líbilo se mi, že je vyprávěna tak prostě, hrdinka v ní vůbec nesvěřuje své pocity, ačkoli jde o příběh plný lásky. Já jsem tuhle knihu četla docela dlouho, ale zhruba od půlky jsem se od ní nemohla vůbec odtrhnout. Je v něčem jiná a něco ve mně zanechala.

Není moc knih, kde by bylo tolik vášně a citu bez přímého popisu erotických scén. Tato kniha mě okouzlila v době mého dospívání a to okouzlení zůstává dodnes, je to prostě kniha mého srdce :-).