Poe je jeden z mála spisovatelů, který mě nutí podívat se před spaním pod postel, do skříně, za závěs a když ho čtu, tak mám permanetní husinu. Jeho příběhy jsou spíše zaměřené na psychiku, nejsou tam žádný tuny krve ani amputované končetiny. Ale i tak jeho horrory mám radši než třeba Kingovy. Některý jsou sice krvavý drasťárny (Vraždy v ulici Morgue), ale jak popisuje emoce...

Remarquovy knížky mám opravdu ráda, ale když se jich přečtete víc najednou, tak vám splynou. Četla jsem od něj 5 knížek, ale jediný dvě, co si pamatuju, je Na Západní frontě klid a Jiskru života. Asi zase nad některou sednu a zamáčknu pár slz, až umře nějaký můj oblíbenec.

Četla jsem od něj Výchovu, Román pro ženy a Báječný leta. Vždycky, když jsem se na nějakou vrhla, tak jsem se optimisticky přesvědčovala, že to bude dobré, že to bude lepší než minule, ale teď už bude... Nebylo...

Oba jsem přečetla dva roky před tím, než jsme je dostali ve škole jako povinné. Nejsou špatné, ale podruhý bych je asi nečetla.

Podruhý bych nečetla a ani to neplánuju hoooodně dlouho do budoucna... Ten konec jsem nečekala

Moje první knížka od něj... Nějak nevím co si o ní mám myslet... Byla dobrá, to jo, ale asi se podívám na jinou jeho knížku, abych věděla, jestli z ní nebudu stejně na vážkách...

Když mi bylo 14, půjčila jsem si od něj knížku Collette - Dívka z Antverp, nechytlo mě to. Ale loni jsme šli se třídou do divadla na nějakou diskuzi, a kdo tam nesedí - pan Arnošt Lustig. Ten člověk by dokázal v jedný chvíli rozbrečet a v druhý jsme se váleli smíchy, protože nám vzprávěl vtipy. Nezapomenu, jak nám dovyprávěl nějaký neslušný vtip o Ježíšovi a potom, když zjistil, že v publiku sedí studenti Biskupského gymnázia, tak řekl: Opravdu? Tak to řeknu ještě jeden!

Díky ní jsem se zamilovala do Villona... a do jeho poezie... Jedna z jejích nejlepších knížek

Dokonalost sama. Poklad jak pro filozofa jako úvaha, tak pro dítě jako pohádka.

Parádní knížka, která mi připomněla Urisův Exodus... Obě dvě o stejné zemi a obě skvělé