Navzdory básník zpívá

opravdu úžasná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout, tomu, kdo má rád trochu historii, se bude tahle knížka určitě líbit, Loukotková píše opravdu skvěle

Díky ní jsem se zamilovala do Villona... a do jeho poezie... Jedna z jejích nejlepších knížek

I když historické romány moc nemusím tahle kniha je prostě úžasná...

Je to skvělá kniha.Vážně jsme tak dobré počtení ani nečekala. Klobouk dolů.

Musím souhlasit se všemi dosavadními komentáři. Opravdu úžasná kniha, která se čte sama. Moc se mi líbila.

Krásná kniha. Lehce se čte a skvěle vykresluje atmosféru.

Moje srdeční záležitost...četla jsem ji několikrát, je to poklad v mojí knihovně.

Souhlasím s ostatními, opravdu úžasné čtení.

Krásná kniha, geniální autorka a básník, jen mi trošku vadil překlad Villonových básní, protože jsem si zvykla už na jiný a tohle mě malinko rušilo, ale jinak skvost mé knihovny

tato kniha byla první, kterou jsem od Loukotkové četla a musím uznat, že dodnes patří mezi mé nejoblíbenější... musím za to poděkovat svému profesorovi češtiny, který ji pro nás vybral jako povinnou četbu a povedlo se mu z nás udělat knihomoly...

Dororučuji a opakuji mnohé komentáře - krásná kniha...

Pěkný životopisný román, na jehož přečtení jsem se chystal a těšil několik let. Nakonec jsem byl ale trochu zklamán - čekal jsem trochu více (asi proto, že byl srovnáván s Největším z Pierotů od Františka Kožíka, což je moje oblíbená kniha).

Každopádně si rád přečtu nějakou další životopisnou knihu, víte o nějaké dobré?

Další z knih, které jsem přečetla až na několikátý pokus. A opět se ukázalo, že tyhle typy knih se vyplatí přečíst. Protože se mnou opět zacloumala, ovlivnila způsob mého myšlení, rozbrečela mě i pobavila. Do Villona jsem se doslova zamilovala. Loukotková ho líčí jako pohotového, bystrého a nadpůrměrně inteligentního a nadaného člověka. Jestli takový byl ve skutečnosti, se asi nedozvíme. Rozhodně však byl nadaný, to dokazuje jeho tvorba, kterou jsem se po přečtení Navzdory básník zpívá rozhodla prostudovat důkladněji.
Toto dílo ve mně mimo jiné vzbudilo také zájem o poezii. Ta rozhodně není lehká na čtení, a téměř nikdy není k pochopení. Pro to však většinou není určená. Poezie slouží k potěše ducha, jde v ní o zvuk, rytmus (i když mnoho umělců jejím prostřednictvím hovoří k lidem – mezi nimi i Francois Villon). Jak ale napsala Loukotková – „Bude to, jako když šumí déšť za okny“. A taková má poezie být. V jejím překladu nacházím ve Villonových básních obojí – uměleckost i jasné poslání.
Villon je považován za předchůdce Prokletých básníků. Vezmeme-li v úvahu jeho život, není se ani čemu divit (pokud jej autorka vylíčila podle skutečnosti). Jeho dílo je nadčasové a geniální. Jako většina slavných lidí se však dočkal uznání hlavně po smrti (obdiv pařížské spodiny mu asi moc ku prospěchu nebyl). Přesto pro něj pravděpodobně znamenal víc, než respekt z řad vyšší vrstvy.
Tato kniha také docela dobře nastiňuje život v 15. Století – zvyky lidí, jejich morálka, ale také hygiena. Hodně vypovídá o Paříží, Francii jako takové, Sorbonně jako státu ve státě atd. Loukotová měla pravděpodobně poměrně rozsáhlé znalosti v této oblasti, neodpustím si však drobné rýpnutí – v líčení slavnostního průvodu z konce 15. Století zmiňuje templáře – ti již 250 let neexistovali. Jen tak pro zajímavost 
To, co mě na knize nejvíc zaujalo, byla samozřejmě láska. Velmi pěkně psané pasáže milenecké lásky, které měly až lyrický nádech a tím dodávaly příběhu na intenzitě. Villonova láska k měšťanské dívce propukne v druhé polovině knihy tím silněji, že je v první skrývaná a vlastně netušená. Pak se však projeví v plné síle, pro hlavního hrdinu se stává až chorobou, která ho ale paradoxně drží při životě v nejtěžších chvílích. Konec knihy není optimistický v pravém slova smyslu – Villon z Paříže odchází, a je naznačeno, že se již nestihne vrátit. Setkává se však se svou láskou Kateřinou, usmiřují se a hlavní hrdina věří,že až se vrátí, nic už je nerozdělí. Víme ale, že k dalšímu setkání už nikdy nedojde.
Kniha je protknutá množstvím přemýšlivých, filosofických pasáží, a to je právě to, co ji činí tak obtížnou na čtení. Když do tohoto stylu ale čtenář pronikne, nechce už číst nic jiného. Dávám za jedna!

Miluji Villona... byl naprosto geniální a na svou dobu dost kontroverzní... proto jsem si vlastně koupila tuhle knihu. A byla jsem naprosto unesená. Nádhera