Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Je to kniha kvalitní, oduševnělá, ponurá. Čtení Lustigových knih je pro mě trošku dřina, ale vždy to stojí za to.

Souhlasím, také na Lustigovy knihy musím mít to správné rozpoložení.

Když mi bylo 14, půjčila jsem si od něj knížku Collette - Dívka z Antverp, nechytlo mě to. Ale loni jsme šli se třídou do divadla na nějakou diskuzi, a kdo tam nesedí - pan Arnošt Lustig. Ten člověk by dokázal v jedný chvíli rozbrečet a v druhý jsme se váleli smíchy, protože nám vzprávěl vtipy. Nezapomenu, jak nám dovyprávěl nějaký neslušný vtip o Ježíšovi a potom, když zjistil, že v publiku sedí studenti Biskupského gymnázia, tak řekl: Opravdu? Tak to řeknu ještě jeden!

Ze začátku se mi kniha špatně četla, ale pak když jsem si zvykla na Lustigův styl psaní, byla jsem "okouzlena", jak dokázal vylíčit to, jak si Němci dokázali opravdu krutě pohrávat s lidskými životy.

Přiznávám, že jsem musela plakat. Je to výborné dílo od výborného spisovatele.

Tuhle knihu jsem četla nadvakrát. Z mnoha knih, které jsem dostala k Vánocům, jsem ji začala číst jako první, ale po několika stranách jsem nakonec sáhla po knize jiné. K Modlitbě jsem se vrátila spíše ze zvědavosti a dobře jsem udělala. Je to obtížné čtení, ale výsledek stojí za to. To neustálé natahování, doufání, naděje a beznaděj! A přitom někde v koutku mysli tušíte, jak to vlastně skončí...

Kateřina mi připomíná Raquel z Židovky z Toleda. Stejně jako ona je zahalena jakýmsi zvláštním oparem, skrz který čtenář nevidí. Ovšem na rozdíl od Raquel Kateřina z něho vystoupí a "ukáže" se... Zvlášť dojemně působí postava rabína, která pár slovy dokáže vyvolat pocit pohnutí, a krejčího s popelavýma očima.

Drsné a působivé čtení. Sice už asi od půlky člověk tuší, jak to asi dopadne, ale i tak z toho běhá mráz po zádech. Díky bohu, že ta doba je už pryč.

Trochu mi vadil styl - některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé a ukecané, jazykově trochu přehnané, ale čtivosti to až tak moc neubralo. Až mi trochu otrne, tak určitě zkusím další knihu od tohoto autora.