Velice zajímavé dílo, které mi nepřijde nijak antiutopické (možná trochu). Na dobu, kdy to Huxley psal se až nečekaně dobře trefil do vývoje v dneška. Přes tyto klady, celkově i zábavnost čtiva naprosto kniha postrádá závěr, děj je plytký až nijaký, osudy některých postav jsou naprosto zahozené, jako by Huxleyho přestalo bavit knihu psát, nebo si s ní nevěděl rady. Kdyby zůstal u popisu světa skrz pár postav, Divocha a společnost civilizovaných, možná by udělal lépe (čtivosti by neubral).

Knihu jsem začal číst s obavami, že se bude jednat o nezáživné dílo, ale zpletl jsem se. Četlo se to dobře, je k tomu potřeba jen základních informací z francouzské, případně evropské historie. Satirické dílo s mnohdy vtipným rázem, za kterým se skrývá zoufalost lidské rasy. Nejlepší jsou jména, která si dostatečně zadají s jmény zeměplošských postav. :)

Myslím, že by se prosadila stejně. Místo dopisů by posílala emaily a aspoň za toto by ušetřila. Jde totiž především o charakter, o nezlomnou vůli a její postavení ve společnosti se nemění. Ostatně jako nic z hlavních témat knihy. Ale celkově jsou to jen plané spekulace :)

Nevím jestli dívku navždy poznamenal zklamáním, tak to z příběhu vůbec není patrné, naopak je jisté, že sám sebe navždy poznamenal zklamáním a o jeho osudu rozhodoval jeden moment...

Nebudu tu vypisovat všechny body kritiky, na kterých Nietzschova logika stojí, pokusím se jenom shrnout nějaké základy a pokusím se vám tedy dát trochu obecněji objektivní kritiku křesťanství... Z NZ mám zatím přečtena pouze evangelia.
Jako první ze základních kriterií, které je objektivní samo o sobě, je, že křesťanství je založené na doktríně, která není podložená ničím jiným než historickými událostmi, které byly jistým způsobem interpretovány (nelogické zdůvodnění, existuje lež) a ani ty interpretace sami o sobě (pokud připustíme, že nelžou) nemohou být objektivní, protože člověk vidí vždy subjektivně. Jsou to jen nepodložené subjektivní řeči, pohádky, stejně jako Alenka v říši divů. Dalším hlediskem nekonstruktivity náboženství je logická nedokázatelnost, což je s nekontruktivitou přímé rovnítko. Nemůžeme zakládat společenský život na základě nepodložených subjektivních pravd. Pokud vy chcete, věřte si klidně na červeného králíka, který vás v noci uvrhne do nejvyšších muk, pokud si nebudete dávat každý den na hlavu snědený jogurt, netvrďte ale, že je to objektivní pravda (a navíc způsobem vyhrožování okolí), pokud nemáte apriorní přesvědčení, nevyvratitelné (a ne pravý opak). To jen pro začátek, že je celé náboženství postavené na iracionalitě, fikci. Na těchto logických bodech staví celá filozofie náboženství od 19. století a nikdo, ani zastánci křesťanské nauky o tom nepolemizují, protože zde není jak polemizovat. Je to jeden z předpokladů, z kterých vychází i Nietzsche.
Teď se tedy dostanu blíž k Nietzschovi, přijmu existenci křesťanství ve světě a budu vycházet z jejího učení a především morálky, kterou propaguje a přivádí do světa jako nutnou apriorní pravdu (ničím nepodloženou).
Rozeberu tu jen pár pojmů, které Nietsche rozebírá v Antikristovi, jsou to konkrétní kritiky jeho obecné kritiky soudobé morálky, která na křesťanství staví.
Křesťanství nám staví základní axiom, který je vlastním axiomem a staví nám ho tu lživě jako logický axiom, nebo-li se snaží formou nátlaku, abychom jejich vlastní axiom brali jako logický, protože to oni chtějí. Tímto axiomem je - ti, co se budou chovat tak jak jsme řekli (jak je popsáno v jakési knize, kterou nazvali Bible), ti půjdou po smrti do Nebe, kde bude největší štěstí, ti co nás (naše pravidla, přikázání) poslouchat nebudou, půjdou do pekla, kde budou hrozně trpět. Je to nátlak nejvyššího kalibru, křesťansky nemorální (jak častý úkaz - paradox v křesťanství, kdy sám jejich základ popírá sám sebe). Staví nás do pozice: Neposlechnete co jsme řekli, budete hříšní, špatní - křesťanství se tím pádem snaží vyvolat špatné pocity, což je základní předpoklad, z kterého Nietzsche logicky vychází, proto označuje křesťanství jako dekadenční (přináší člověku utrpení). Křesťanství se staví proti přirozeným pudům člověka, proti zvířecím instinktům, které zapouzí a dělá z nich onen hřích, který nám ubližuje. To znamená automaticky nám ubližuje. Další z konstruktivních myšlenek proti nekonstruktivním myšlenkám Bible. Velkým problémem je, že se vždy snažilo křesťanství prostřednictvím dogmat dostat k moci - využívali hříchu a Božího trestu, když s nimi někdo nebude souhlasit a nebude se řídit příkazy. Tím, jak tvrdí opět logicky Nietzsche, vyhlásilo toto náboženství válku všemu, co je neposlouchá. Je to náboženství konfliktní, na rozdíl od myšlenek budhismu, které je dobrovolné a jejím jádrem jsou dobré pocity, ne jakési dobro, založené na lidském trpění (podle Nietzscheho). Tyto příklady by měli stačit, nechtěl jsem tu interpretovat Nietzscheho myšlenky v díle, spíš je doplnit o jeho logické předpoklady a dokázat, že celé dílo staví na logice a tudíž je konstruktivní. NZ a evangelia jsou pohádky, které někdo sepsal, každý spisovatel je Matoušem, Markem, Lukášem a Janem, jen většina z nich nakonec knihy nenapíší jejich subjektivní: Všechno je podle skutečných událostí (Takže pozor, lidi!).
Jinak doporučuji Kierkegaardovo dílo, který je zastáncem křesťanství a přitom je to logik, vyrůstal v silně zbožné rodině a je z jeho děl a myšlenek patrné, že přes zjevnou nelogičnost křesťanství, kterou si sám uvědomuje, nebyl schopen přestat být křesťanem a snažil se tedy logicky obhájit stanovisko, proč jím být a jak se na toto náboženství dívat. Každopádně i když si ho za některé myšlenky cením, některé jeho myšlenky o křesťanství mi přijdou demagogické a paradoxní (jako myšlenka , že víra je jen volbou člověka. V tu chvíli by však křesťanství nesmělo stavět na vyhrožování).
A jako poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, vracím se spíš k začátku, je fakt, že hodnotící soud křesťanství a hra na dobré a špatné, odporuje apriornímu zákonu příčiny a následku, který z filozofického hlediska logicky popírá existenci svobody, čímž dokazuje neschopnost měnit svoje stanovisko z dobrého na špatné, a tím popírá jakýkoliv hodnotící charakter světa v apriorní rovině, kam se staví bůh - i Boha se musí dotýkat a priori funkce (pokud bude kdokoliv tvrdit, že se staví mimo tyto nutné funkce, popírá existenci a protože my existujeme, nemůže to být pravda).

Četl a nedočetl... je to na tuto dobu příliš zdlouhavé a obsáhlé, přitom se zdá, že bez hlubší pointy... připomíná mi to styl Proustova Hledání ztraceného času nebo ještě lépe Hesseho Hrám se skleněnými perlami... v neposlední řadě byste tam našli něco z Marquezových Sto roků samoty... všechno knihy založené na zdlouhavých popisech bez jakéhokoliv děje či hlavní zápletky.

Hlavně že, ty zastánce Svatého písma, Bible je konstruktivní. Nietzsche je logik, jeho názory mohou být jakékoliv, ale jsou konstruktivní a nezávislé na lidském svědomí (ne objektivní, ale mnohem racionálnjší přístup). Ach jo, jak dokáží lidi, kteří jsou tak dogmatičtí, že zastávají Bibli, mluvit o konstruktivitě. Nevím, jestli mě ten komentář víc pobavil nebo nakrkl.

Ano, výjimečné dílo od výjimečného autora. Není to však vůbec kniha pro všechny. Pro mě jistě ano...

Výtečný autor se pustil do kolosálního popisu jednoho světa, ale jen stěží může tímto způsobem udržet čtenářovu pozornost. Právě díky tomu je tato kniha podle mne velice nudná. Nedočetl jsem ji.

Moc náboženství, jako jedinou Coelhovu knihu jsem měl chuť ji položit a naštvaně odejít... děs běs, podle mě škoda takovýho člověka na přijímání takového pokryteckého nesmyslu...