Konec civilizace

Mám pro antiutopické romány slabost. Tento román mi hodně připomíná 1984, ovšem je ještě děsivější svým pasifismem. Radši bych pro srovnání použil vynikající postřeh Neila Postmana: "Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme."

Dal jsem tomu jasných 100, ale po přečtení Zamjatina a jeho knížky 'My' jsem trochu na rozpacích. My vyšlo dříve a jako takové je to velmi velmi novátorské. Na promyšleného Orwella to nemá (ten měl i výhodu aktivního pozorování vývoje ve světě), ale jako varující knížka v podstatě supluje Huxleyho. Ten má skvělého Divocha, o tom žádná. Rovněž 'hlavní představený režimu' se svou rolí jakéhosi trpitele v čele je výborný. Sto tam zůstane, ale Zamjatina doporučuju pro porovnání, srovnání.

Zajímavý román, zajímavá myšlenka...ale stejně jsem se celou dobu nemohl ubránit tomu, že čtu jen Verneovku se šílenějším příběhem. Forma se tentokrát naprosto míjí z obsahem. Pokud chtěl autor varovat před budoucností, nevím, jestli zvolil dobrý způsob. Byl jsem maximálně zvědavý, rozhodně ne zděšený. Na literární kvality 1984 to nemá ani v nejmenším, 451 stupňů Fahrenheita je taky o pořádný kus lepší knížka. Z tohoto šel udělat o mnoho lepší román!

nevím, proč čtu sci-fi knihy, když mě sci-fi nebaví...

Velice zajímavé dílo, které mi nepřijde nijak antiutopické (možná trochu). Na dobu, kdy to Huxley psal se až nečekaně dobře trefil do vývoje v dneška. Přes tyto klady, celkově i zábavnost čtiva naprosto kniha postrádá závěr, děj je plytký až nijaký, osudy některých postav jsou naprosto zahozené, jako by Huxleyho přestalo bavit knihu psát, nebo si s ní nevěděl rady. Kdyby zůstal u popisu světa skrz pár postav, Divocha a společnost civilizovaných, možná by udělal lépe (čtivosti by neubral).

Orwell je ještě o něco hlubší, ale tohle je taky propracované. Líbí se mi, jak měl Huxley už v roce 1931! promakanou vizi moderního světa prošpikovaného technologií + koncept predestinace. Druhá polovina knihy mi přijde silnější, příběh tam dostane drive, i když těch pár filosofických pasáží o bohu si mohl autor odpustit. Každopádně dobrá kniha, která donutí k zamyšlení. Jako třetí do party s dvojicí 1984 a Fahrenheit 451 je to nutnost.