Brány vnímání

Text bezesporu odráží Huxleyho schopnost neobyčejně poutavě, srozumitelně a přitažlivě zpracovat prakticky jakékoliv téma, stejně jako jeho široký kulturně-historický přehled, což v kombinaci s lákavým tématem otevírání a rozšiřování vědomí pomocí drog a s tím spojenými propozicemi změn společnosti dává více než jasně tušit, proč se zrovna tenhle kus jinak poměrně různorodé Huxleyho biografie stal tak "kultovním" v šedesátých letech minulého století mezi americkými intelektuály, hipísáky a vůbec všemi, kdo v té době chtěli bourat starý svět a stavět nový. Brány vnímání jsou napsány opravdu sugestivně a svým způsobem líbivě, aniž ovšem lacině nebo povrchně. I když - jeden by si mohl klást otázku, zda na základě jednoho peyotlového tripu může někdo (jakkoliv disponující Huxleyho intelektem a erudicí) vyvozovat tak dalekosáhlé a obecné závěry. Jednoznačná odpověď by asi měla znít ne, nemůže. Tudíž můžou být Brány brány jako a) implementace peyotlového výletu na východiska, která měl Huxley zformulována již předtím. Pravda, zformulované asi obecněji nebo vágněji, zážitek otevřeného vědomí pak byl jen jakýmsi praktickým ověřením teoretických závěrů a lze se domnívat, že by esej podobná Branám mohl vzniknout docela dobře i bez kontaktu s kaktusem. b) subjektivním popisem změn vnímání (ano, to bezesporu jsou) a následnou aplikací závěrů do obecné, teď už objektivní roviny. Jenže tady se nám někde ztrácí ten bod, kdy se od subjektivního přejde k objektivnímu a to je asi trochu matoucí. Jde o to, že i když se AH odvolává na psychologické, farmaceutické a jiné výzkumy v této oblasti, přece jen nelze souhlasit s jeho implicitním předpokladem, že všichni budou schopni zpracovat otevření svého vědomí drogou stejně plodným způsobem. Nebudou. Proto zde máme c) - jako čistě beletristickou záležitost, svým způsobem utopii.
Přiznám se, že k možnosti c) jsem inklinoval asi nejvíc, bůhví proč mě neustále napadalo, že Huxley si to všechno vymyslel, že je to jenom fikce, která má rozproudit davy, přinutit lidi přemýšlet nad tématem... ovšem s až nezvykle jasným cílem, resp. řešením - totiž v kontextu jeho ostatní tvorby, kde spíše jen pokládal otázky než dával odpovědi. Nicméně diskuze o tom, že kuřáci marihuany jsou daleko lepší lidé než alkoholici nebo tabakisti, kteří jsou v extrémních případech ochotni prodat své dítě jen proto, aby měli na krabičku cigaret, pro a proti jednotlivých přístupů - to všechno za těch 6 dekád přece jen trochu postoupilo a hlavně se rozšířilo asi tak, jak je v posledních letech zvykem bourat všemožná jiná "tabu". Ale i přesto (a doufám, že nebudu tímto nařčen z inklinace k táboru kuřáků marihuany (nebo nedej bože alkoholiků)) se dá říct, že jde o text relevantní k diskuzi, i v této době, jen nesmí být pochopitelně brán příliš doslova (ne, opravdu si nedokážu představit katolické mše s kaktusy místo hostií), ale jen jako provokace (Odvážným) novým světem, nikoliv jako návod, ale jako podobenství, nikoliv jako "vědecké" pojednání, ale jako beletrie. Ono vzato kol a kolem - kdyby měl Huxley opravdu pravdu a rozšířené vědomí lidí by dokázalo zlepšit/změnit svět (obecně, zjednodušeně řečeno), potom bychom už museli být někde úplně jinde, protože dle mého názoru je dostupnost lehkých drog a halucinogenů, ať už syntetických nebo přírodních, pořád docela dobrá a jejich oblíbenost asi není zrovna malá, jde jen o tu plodnost rozšířeného vědomí. Výtěžnost je malá, protože jsme hloupí a drogami se jen bavíme a nepracujeme s nimi. A tak to bylo tehdy a tak je to stále a proto jsou Brány jenom utopie, zbožné přání, aby se drogy braly tím správným způsobem.