Kontrapunkt

Nedá se říct, že bych od Kontrapunktu čekal něco konkrétního, ale i tak byla četba samé překvapení. Zpočátku mě zaskočil počet postav, těch je tam jako na Orloji. Střídají se mezi sebou, některé navzájem komunikují, ale většina neustále řeší svůj vesmír. Člověk pomalu neví, čeho se má chytit a na koho se zaměřit. Postupem času však zjistí, že je to záměr. Hlavní postavy románu totiž postupně vykrystalizují a od určitého momentu celý příběh bere dech. V románu je tak reálný život, protože jen velmi těžko můžete všem lidem ve vašem okolí dávat stejný prostor v životě.
Život románu dávají i charaktery postav. Huxley dokáže do postav promítnout reálnost nebo spíš určité charisma. Hrdiny v Kontrapunktu si nezhodnotíte podle činů, ale podle toho, jací jsou a jak na vás působí. S některými protagonisty se přímo bavíte, jako například se starým Quarlesem. Ten chlápek je jednoduše zábavný jen tím, jaký je. Některé jsou vám obzvlášť sympatické, jako Philip Quarles a s některými se ztotožníte, jako v mém případě s Waltrem. Je to jen můj pohled, ale jsem přesvědčen, že si v románu najde každý své hrdiny i antihrdiny. Nikdo v románu není vyloženě zlý nebo dobrý, každý má své charisma a své svérázné názory. Každý vidí svět svýma očima. To vše přidává příběhu na autenticitě.
To nejlepší si navíc Aldus nechal do poslední třetiny románu. V momentě, kdy se Illidge a Spandrell ujmou největšího zlomu v ději, se kniha čte jedním dechem.
Vzhledem k aktuálnosti problémů a děje, se člověku ani nechce věřit, že jde o pětaosmdesát let starou knihu. Aldus Huxley věděl o světě a zákulisí světového dění hodně a proto mohl psát takové šlágry jako Konec civilizace anebo žánrově odlišný Kontrapunkt. Je radost číst knihy od takových osobností, jako byl Aldus!