Humboldtův dar

Když jsem v létě horkotěžko dočetl Herzoga, měl jsem z dalšího Belowa strach, ovšem synopse k Humboldtově daru mě tak nějak přesvědčila a dotlačila k přečtení. Už od prvních stránek jsem však věděl, že jsem udělal jen dobře. Počínaje první stránkou jsem začal číst odlehčený příběh, u kterého jsem se bavil. Kniha je především vtipná, ale tak nějak chytře vtipná. Není halt vtip jako vtip. Narozdíl od Herzoga není každá stránka obtěžkána tlustou intelektuální dekou, i když bez ní by to u Bellowa ani nešlo, ale je naopak odlehčena svěžím příběhem. Člověk s Citrinem tak nějak sroste a celý román čeká kam se zase posune. Místy až groteskní humor navíc knze dodává potřený šmrnc. Na dobrém pocitu z přečtení nic neubírá ani šťastný konec. Jedním z důvodů je hlavně to, že jsem až téměř do konce netušil, jak Bellow hodlá tu dlouhou pouť dokončit. Dalším důvodem je i fakt, že jsem tak nějak v dobrý konec doufal. Humboldtův dar je určitě Belowovo vrcholné dílo a není divu, že za něj Saul dostal Pullizerovu cenu, i když jí udělují "negramotní podovodníci" :).