Pole a palisáda

Tak tahle knížka mě bohužel fakt nevzala... nedočetla jsem ji...

Ono snad ani tak nejde o obsah téhle knížky, ten je všeobecně dost známý, ale o formu a především krásný jazyk, kterým je napsaná.... .

Urban tu pověst vypraví poměrně zajímavě. Hlavně se mi líbí, že jako obvykle dokáže vytvořit věrohodné postavy, takže i mytologická knížata z pradávných věků mají svoje individuální rysy a myšlenky. Co bych vyzdvihla, je pojímání mýtu nemyticky, nejednoznačně, nikdo si není jistý sám sebou, tím co dělá, jak se rozhoduje. Libuše je mladá dívka, které vláda a pozice soudkyně přerůstají přes hlavu a celkem náhodně si vzpomene na vyprávění o muži, který by pro ni snad mohl být tím, komu by ráda stála po boku v čele kmene. Dojede si pro něj a přivede ho mezi své lidi, které tak postaví před hotovou věc. A všem se honí hlavou, co z toho teď asi bude...
Nicméně, přestože se z textu dá vyčíst tohle všechno, co tu říkám, ironické tóny zaznívají jen výjimečně a to rozhodně nikdy vůči pověsti samé. Příběh zachovává a podporuje veškerou mytologii (paradoxně k mému předchozímu tvrzení), důkladně si dává záležet na představení slovanských bohů a včleňuje je do vyprávění i jako postavy... a k tomu všemu jen dodává psychologickou kresbu.
Co nechápu, proč namísto slova bůh používá bog - když jinak je celý text napsaný moderní češtinou. Mně osobně to spíš překáželo.
Na Urbanově knize je leccos pěkného, celkem nic špatného. Ale nějak neměla sílu mě okouzlit.