to D.-e.-e.-: Dobrý postřeh. To se dá ale docela dobře vysvětlit zamilovaností, ne? :) Však později svůj soud o Wickhamovi náležitě změnila.

To snad nemyslíte vážně - s tím hodnocením? Obrázky jsou sice hezké, ale ten text přece stojí za houbeles. Proč si nepořídíte radši Gombrichův Příběh umění? Tam se o umění opravdu něco dovíte.

Nejlepší úvod do dějin umění, možná dokonce i nejlepší kniha o výtvarném umění :). A to to prosím napsal Gombrich pro děti. Rozhodně je nepodceňoval. PS: Váhám mezi zařazením do kategorie umění nebo mezi kategorie učebnice. Tak to nechám rozhodnout někoho jiného.

UF.. každý asi má nějakou tu klasiku, kterou zrovna nemusí. Tohle je ta moje. V mých očích je Sienkiewicz zaujatej nacionalista a zaujatej fundamentalista. Sice mne taky dojímá ta scéna "kam kráčíš, pane", jenže mi přijde, že si ty křesťany pan autor moc idelizuje. A naopak ostaním Římanům zbytečně křivdí. Já tenhle náhled, kdy je všichni vidí jen jako dekadentní prasata nemám ráda.

Podle mě - nejlepší Lewis - a toho při tom moc nemusím.

Já toho Lewise moc nemusím a tady mně neskutečně sr.. o , že je tu zlo ztotožňované s čímsi jako s muslimským náboženstvím. Tak tomuhle já říkám fundamentalismus. Já fandím v téhle knize spíš těm zlým, co tvrdí, že všichni bohové jsou jeden. :) A to jinak tuhle tezi nezastávám.

Kvůli téhle knize jsem začala číst i Johna Keatse. A víte, co? Líbilo se mi to. :) Neuvěřitelně rafinovaná tetralogie odkazující na kde co. PS: Jo, ale ten překlad hlavně u posledních dílů je fakt hroznej. Anglicky jsem se neučila, ale i já bych přišla na to, že "the music of the spheres" bude hudba sfér a nikoli hudba koulí.

Připojuji se k tvrzení, že tato kniha byla vlastně zbytečná. To nejlepší z ní bylo už ve stejnojmenné povídce. Tohle předělávání slavných sci-fi povídek na romány mě docela štve. (viz. Příchod noci Asimova a Silverberga ) Povídka je ovšem jednoznačně za 100%.

Tohle byl můj úvod do kultury, myšlení a cítění chasidů. A je to nádhera! Jsou zde zachyceny příběhy, jež si polští židé vyprávějí o svých učitelích-světcích-rabínech. Je to moudré a mystické, občas i vtipné a ironické. Zároveň z toho sálá velmi silná nostalgie nad světem, který už není.

Pro mne nejlepší popularizační kniha o vědě s jakou jsem se setkala.
Všechny mé představy o fyzice odvisí již od dvanácti let z této knihy. Po jejím přečtení jsem prvně měla pocit, že rozumím zákonům pohybu, gravitace, elektromagnetismu. Třebaže název zní tak nijace je velice výstižný - od zákonu setrvačnosti až po relativitu, od Galilea a Newtona vyvracejících Aristotela, po Einsteina (vyvracejícího zase je:)) - Opravdu, tato kniha vás provede dobrodružstvím poznání.