Kvůli téhle knize jsem začala číst i Johna Keatse. A víte, co? Líbilo se mi to. :) Neuvěřitelně rafinovaná tetralogie odkazující na kde co. PS: Jo, ale ten překlad hlavně u posledních dílů je fakt hroznej. Anglicky jsem se neučila, ale i já bych přišla na to, že "the music of the spheres" bude hudba sfér a nikoli hudba koulí.

Já toho Lewise moc nemusím a tady mně neskutečně sr.. o , že je tu zlo ztotožňované s čímsi jako s muslimským náboženstvím. Tak tomuhle já říkám fundamentalismus. Já fandím v téhle knize spíš těm zlým, co tvrdí, že všichni bohové jsou jeden. :) A to jinak tuhle tezi nezastávám.

Podle mě - nejlepší Lewis - a toho při tom moc nemusím.

UF.. každý asi má nějakou tu klasiku, kterou zrovna nemusí. Tohle je ta moje. V mých očích je Sienkiewicz zaujatej nacionalista a zaujatej fundamentalista. Sice mne taky dojímá ta scéna "kam kráčíš, pane", jenže mi přijde, že si ty křesťany pan autor moc idelizuje. A naopak ostaním Římanům zbytečně křivdí. Já tenhle náhled, kdy je všichni vidí jen jako dekadentní prasata nemám ráda.

Nejlepší úvod do dějin umění, možná dokonce i nejlepší kniha o výtvarném umění :). A to to prosím napsal Gombrich pro děti. Rozhodně je nepodceňoval. PS: Váhám mezi zařazením do kategorie umění nebo mezi kategorie učebnice. Tak to nechám rozhodnout někoho jiného.

To snad nemyslíte vážně - s tím hodnocením? Obrázky jsou sice hezké, ale ten text přece stojí za houbeles. Proč si nepořídíte radši Gombrichův Příběh umění? Tam se o umění opravdu něco dovíte.

to D.-e.-e.-: Dobrý postřeh. To se dá ale docela dobře vysvětlit zamilovaností, ne? :) Však později svůj soud o Wickhamovi náležitě změnila.