Je to už hodně dávno, co jsem tuhle knihu četla, a v poslední době se k ní v myšlenkách stále častěji vracím. Z dnešního pohledu mě děsí, jak věrohodně tato vize zániku civilizace působí. Teď jsme v první fázi: vyhazujeme na smetiště věci, které by se daly ještě použít, a potraviny, které by se daly ještě zkonzumovat. A moc bych za to nedala, že začínáme vstupovat do druhé fáze...

Divím se, že tahle knížka upadla do zapomenutí. Pro mě je to jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četla.

Tenhle průvodce se nedá hodnotit podle běžných měřítek. Výlet si podle něj neuděláte. Jde totiž o obnovené vydání prvního turistického průvodce, který sestavil knížecí lesní adjunkt na českokamenickém panství Kinských. Je dvojjazyčný, protože původní text byl psán německy, a je uspořádán stylem kapesního slovníku, tedy z jedné strany český text, z druhé strany německý. Jde o zajímavou kuriozitu, kterou ocení zejména znalci a milovníci kraje.

Na svou dobu dokonalá a vyčerpávající encyklopedie obsahující popisy i dávno zaniklých staveb. Na celé sérii mi však vždy vadilo rozčlenění památek do jednotlivých dílů, které dost často nectilo správní členění. Proto se některé památky obtížně hledají, i když víte, kde byste je měli hledat: kolikrát žasnu, kam je autoři umístili. U nás doma jsme si zvykli k tomu přistupovat tímto stylem: hrad je na jih od Prahy, tudíž ho budeme hledat v severních Čechách.

Něco mezi Merde a Vejce a já. Prostě pohoda. A pro mě navíc krásná připomínka dovolené na Mallorce.

Souhlasím s Oskarem. U nás se člověk většinou dostane k mayovkám přes filmy. A ony ty filmy se dost liší od knih, takže z toho pak pramení zklamání při četbě. Chce to oprostit se od srovnávání s filmem a číst to jako úplně nový příběh. Osobně se mi z knih K. Maye nejvíc líbily ty, které nebyly zfilmovány (Syn lovce medvědů, Duch Llana Estacada). Nejvíc mě zklamal Poklad na Stříbrném jezeře - tam je ten rozdíl tak velký, že jsem to snad ani nedočetla.

Takový Däniken po česku, ale nevidí za vším mimozemšťany, uvádí různé možnosti. Je to už pár let, co knížka vyšla, takže mezitím se křišťálové lebky prý podařilo objasnit, ale spousta záhad ještě zůstává.

Tuhle knihu jsem sice četla, ale protože jsem hodnotila každý ze zařazených románů jednotlivě, už ji hodnotit nebudu.

Drsný syrový příběh. Když jsem si ale potom hledala nějaké informace, jak to bylo doopravdy, zjistila jsem, že autor se drží skutečných událostí dost věrně .

Pokud se mluví o maurském osídlení Španělska, vždy jsou Maurové ti špatní, okupanti, usurpátoři páchající zvěrstva atd. V tomto románu, který zachycuje období zhruba 40 let před vyhnáním Maurů ze Španělska, se na věc nahlíží z maurského pohledu. Tady jsem si prvně uvědomila, že tito lidé tam vlastně žili už několik generací a považovali Španělsko za svůj jediný domov. A dozvěděla jsem se spoustu dalšího zajímavého: že krutosti páchaly obě strany; že Maurové byli pracovitější než křesťané a tam, kde jim byla dána možnost, kraj hodně pozvedli; že byly doby, kdy obě komunity žily spokojeně vedle sebe... To celé v hávu napínavého románu, kde nechybí ani romantika.