Huck je nesrovnatelně větší frajer než Tom.

Škoda, ze začátku to vypadalo hodně slibně, ale nakonec příběh sklouzl k typické Archerové vatě. Jako každá jeho kniha celkem předvídatelné, ale to knize nevytýkám. Co bych chtěl vyzdvihnout, tak historické pozadí příběhu, zmínku o Tonym Čermákovi a vůbec středoevropských emigrantech.

Kdybych to nečetl v originále, tak bych šel asi s hodnocením trochu dolů.

Silně přehnané a předvídatelné.

Až do přečtení knížky jsem netušil, jak strnulé může být anglosaské právo... Prakticky cokoliv ze soudní síně bylo naprosto brilantní. Během čtení mě však štvala ta montechristovská pachuť, přesto Poslední soud zabodoval.

Že bych si zajel do Stockholmu po stopách MB a LS? To fakt ne :-). Četlo se to dobře, i když ne jako nedosažitelný první díl, ale to je tak asi vše. Loučím se s Larssonem. Nazdar!

Nuda, šeď, nuda, nuda, šeď.

Výborné úvahy? Pod to se rozhodně nepodepisuji. Úvahy? Taky ne.
Spíše než knihou úvah je tato kniha opět knihou historek z života Feynmana akorát s jedním rozdílem (ve srovnání s "prvním dílem") - tyto historky, počínaje druhou částí knihy, jsou velmi nezáživné. Rozepsat na 100 stránek to, co institucionálně následovalo výbuchu raketoplánu Challenger a k tomu přidat 2-3 pravdy o tom, že nikdo nechce mít problémy na svém triku nebo o síle médií, rozhodně nepovažuji za dobrý nápad, nýbrž jako pokus o svezení se na úspěchu předcházejícího bestselleru ( http://www.knihi.cz/kniha.php?kniha_id=1127-to-nemyslite-vazne-pane-feynmane ) a to mně příjde dost nefér.
Závěrečná úvaha o vědě mně nepřišla nijak oslnivá.

Těžce nadhodnocené...

Na můj vkus moc rozvleklé. Moc a moc stránek popisuje pár dobrých a pár ničím novým zajímavých myšlenek, které jsou navíc dle mě místy ve značném rozporu...

Nemůžu si pomoci, ale ty Dürrenmattovi závěry jsou fakt slabé. Sama knížka byla napsána na základě Dürrenmattova scénáře k filmu ,,Stalo se za bílého dne".