Soubor krátkých příspěvků, fejetonů, textů filozofických, atd. o nutnosti, povaze či stavu evropské identity. Většina toho byla zajímavá, ale od půlky knihy se začnou základní teze opakovat (zejména důležitost zkušenosti „Střední Evropy“), čehož se asi nešlo vyvarovat, ale člověka to trochu unaví.

Bohužel nevyvážená kvalita, ale těch 75% z nich stojí za přečtení, i zapamatování.

PS: Taky jste se v tolika povídkách viděli? :)

Relativně slušné rozuzlení, které jsem nečekal (ještě, že jsem si zde nepřečetl obsah - proč tak spoilerovitě?). Není to asi žádná velká hluboce promyšlená detektivka, ale rozhodně nelituji času s ní straveného.

Mnohem kvalitnější román(ek) než Soudce a jeho kat (na který mimochodem navazuje) až do závěru, v němž očekávaný zvrat přišel po famózně vyšlapané cestě, a tak není divu, že svojí podobou zkrátka nestačil a kvalitou degradoval výsledný dojem z díla, který by byl jinak, alespoň u mě, veliký (snad je to napsáno co nejobecněji a nejnespoilerovitěji :))

Nemůžu si pomoci, ale ty Dürrenmattovi závěry jsou fakt slabé. Sama knížka byla napsána na základě Dürrenmattova scénáře k filmu ,,Stalo se za bílého dne".

Na můj vkus moc rozvleklé. Moc a moc stránek popisuje pár dobrých a pár ničím novým zajímavých myšlenek, které jsou navíc dle mě místy ve značném rozporu...

Těžce nadhodnocené...

Výborné úvahy? Pod to se rozhodně nepodepisuji. Úvahy? Taky ne.
Spíše než knihou úvah je tato kniha opět knihou historek z života Feynmana akorát s jedním rozdílem (ve srovnání s "prvním dílem") - tyto historky, počínaje druhou částí knihy, jsou velmi nezáživné. Rozepsat na 100 stránek to, co institucionálně následovalo výbuchu raketoplánu Challenger a k tomu přidat 2-3 pravdy o tom, že nikdo nechce mít problémy na svém triku nebo o síle médií, rozhodně nepovažuji za dobrý nápad, nýbrž jako pokus o svezení se na úspěchu předcházejícího bestselleru ( http://www.knihi.cz/kniha.php?kniha_id=1127-to-nemyslite-vazne-pane-feynmane ) a to mně příjde dost nefér.
Závěrečná úvaha o vědě mně nepřišla nijak oslnivá.

Nuda, šeď, nuda, nuda, šeď.

Že bych si zajel do Stockholmu po stopách MB a LS? To fakt ne :-). Četlo se to dobře, i když ne jako nedosažitelný první díl, ale to je tak asi vše. Loučím se s Larssonem. Nazdar!