Tři novelky tvořící celek. Melancholické, o smyslu života, o strachu ze stárnutí, o umírání.

Pár stránek, o kterých budete ještě dlouho přemýšlet. Seversky strohé a hluboké. Rozhodně si nenechte ujít!

Čtivé a depresivní zároveň. Žádná velká literatura, přesto stojí za přečtení. Těch pár stránek, často jen dialogů a trefných poznámek, rozhodně nenudí. Tento Fin si nebere servítky a předkládá svět bez iluzí. Hlavní postavou je novinář, jež právě prožívá osobní krizi a stále častěji si klade otázky pátrající po smyslu své práce. Bulvár tlačí a tlačí. Noviny už neřídí zkušení redaktoři, ale obchodníci a zlatokopové...

Komiksový portrét jednoho z účastníků novodobých sarajevských válečných událostí, člověka, s morálně velmi problematickým profilem. Joe Sacco ho nechává promlouvat, líčit události, odhalovat jakési neurčité pravdy... Výsledkem je divoký balkánský mix, v němž se drobná osobní (možná až pábitelská) interpretace velkých dějin střetává s atmosférou běsnění, neustále se vracejících se hořkostí či pocitu neukotvenosti. Realita se rozpíjí a bobtná, spravedlnost a pravda se stává komplikovanou, nová mytologie bují...

Velmi temné. Chce to hodně odvahy a otrlosti dočíst Cestu do konce, odměnou je pak jakýsi závan naděje. Ponurý příběh otce a chlapce. Je po katastrofě, lidská civilizace dohasíná. McCarthy výstižně (bez okras, spoře, přesně) popisuje různě vyhrocená etická dilemata. To vše na pozadí extrémních existenčních podmínek, kdy spíše než na Dobro narazíte na nepředstavitelné Zlo. Jaký je vlastně smysl života?

Drobné vyprávění, komické situace, melancholie. Kousky vzpomínek na dětství, spíše hořké, plné strachu a deziluze. Autor sám prozradil: „Smrad je vlastně jakási rodinná antisága – rodina se skládá ze samých podivínů." Dobře se to čte, pár historek či popisů je nezapomenutelných.

Více či méně realistické povídky, spíše drobnější. Fantazie, smysl pro černý humor, fabulaci. Lindgren vytváří více či méně uvěřitelný svět, je magický, mýtotvorný.

Dobře se čte, je překvapivý, šikovně namíchaný... Na více než pěti stovkách stran textu Murakami umně proplétá různé styly a žánry, vedle více či méně běžných problémů dospívajícího kluka řadí hlubší existenciální témata, inspiruje se japonskou i západní kulturou, hojně využívá fantazie i fíglů magického realismu, téměř groteskní prvky prokládá hororovým laděním, normalitu testuje vkládáním různých abnormalit... Tématem je fatalismus, složitost lidského nitra či nepochopitelnost světa, na který si nelze sáhnout... Ne vše nadchne, ale jako celek přinejmenším zaujme.

Iritující hlavní hrdina, kterému se honí v hlavě zajímavé věci. Své sexuálně-konzumentské touhy zasazuje do netradičních lingvistických, sociobiologických či genderových rámců. Analytickým „ponorem" trochu připomene Palahniuka, líčením sexuálních orgií zase Djiana (Za rozcestím), v komentování leckdy nepochopitelných svárů mezi pohlavími třeba Thirlwella (Politika).

Ne zrovna jednoduché čtení. Elfriede Jelinek zde hodně experimentuje a je zde zase až nepříjemně kousavá a sarkastická. Chce to trpělivost, stojí to za to.