Děkuji zdejším čtenářům Stanleymu a Oskarovi, že mi pomohli znovu se dopátrat této knihy. Po letech jsem si ji zas přečetla a prohlédla a je to pořád pecka. Akorát trochu nevím, co s tou závěrečnou říkankou: "Řemeslníci hodní jsou,// jako páni se nesou;// chodějí za nimi holky,// nosejí jim buchty, dolky,// a když jim je přinesou - // ještě někdy bity jsou." (?)

Přestože této knize jaksi chybí cílová skupina (pro středoškoláky je moc podrobná, pro vysokoškoláky zas málo), těší se veliké oblibě, a to právem. Je totiž natolik vstřícně napsaná, že se dají celé kapitoly číst jedním dechem a při plném vědomí, takže se mi v hlavě krásně narýsují souvislosti včetně historického a společenského kontextu. Podrobnosti k jednotlivým tématům si pak dohledám jinde (za každou podkapitolkou následují bibliografické odkazy). Prostě nádhera.

Pěkné a cenné fotografie v dost amatérsky vyvedené knize. Těch chyb v popiscích! OMG.

Na první pohled zpustlý štamgast všech antikvariátů, na druhý pohled pořád ještě nejlepší dějiny českého filmu. Achjo.

Nečetla jsem to celé, tak raději nehodnotím, ale musím říct, že když jsem si připravovala referát na nepomucenský kult, tohle byl rozhodně nejlepší a nejčtivější zdroj, na který jsem narazila.

Nejsilnější povídky: Housenka, Plameny, V Africe nejčernější

Na prvních stránkách na mě Durych působil jako extrémně nudný pseudovančura. Pak se to ovšem docela vybarvilo a občas z toho i dýchne baroko. Spíš než o klasické vyprávění jde o řetězení různě intenzivních výjevů. Hnijící mrtvoly, roztrhané šlachy a odpadávající údy nelze přehlédnout. Ale mezi tím jsou (hlavně v první části) pasáže, ve kterých mi imaginace zaboha nechtěla pracovat - spousta slov bez barvy a zápachu.

Navždy si chci Josefa Horu představovat jako živočišného proletáře, který se rád muchluje v mateřídoušce a zatíná pěstičky nad bídou ulic, jež mají brzy zmlknout, aby zazněl svět...

Všechno je to chorvatské a krátké. Témata, styl vyprávění a nálady ale lítají do všech stran. Na některé kousky asi hned tak nezapomenu (Příběh o fráterovi se zelenou bradkou, Malá milenka, Dopisy, závěr povídky Jak jsem doprovodil vola Rudonju, ...), ale spousta textů šla úplně mimo mě. Jistě to může být nesprávným kontextem, který tato antologie, obsahující 39 krátkých próz od 39 autorů, poskytuje. Slovníček spisovatelů na konci se hodí, ale že by nějak zářil dokonalostí, to zase ne.

Toto byl první z cca tří dívčích románů, které se mi podařilo přečíst. Musím uznat, že to, jak ji povalil v lese, hnětl jí ňadra a nakonec chtěl sahat do kalhotek, si ještě teď živě vybavuji.