Cesta na jih

Další jeho výborný text. Jakto, že se ještě neopakuje? To mě fascinuje, že mi pořád má říct co nového. Tentokrát je vidět, že si autor dává precizně záležet i na vnější románové kompozici, což se zvlášť "vtipně" odráží v prvním dílu knihy na tradičním Ajvazovu fenoménu vložených příběhů. Na druhou stranu je trochu zvláštní, že touto kompozicí, kdy každý příběh má svou první a druhou část, které se postupně uzavírají jako xml tagy, se nezbytně člověk soustředí na STŘEDOVÝ nesymetrický příběh Lindin zpěv... Jaktože jsme dosáhli středu? Nicméně tento střed je nakonec stejně rozbit pokračováním knihy v druhém dílu, navíc s úplně jinou kompozicí...
Jednou z nejsilnějších emocí, co mě při čtení provázely, byla touha po jihu, po moři, vůni rozplývání a vůbec po atmosféře toho pobřežního, přechodného prostředí.