Tajemství knihy

V pozůstalosti Kotoslava Zdymadla byl svého času nalezen fragmentální text o sedmi podobenstvích. Lze se domnívat, že by mohlo jít o inspiraci Ajvazovou filozofií, proto si Perdido dovolí zmiňovaný text ocitovat právě zde. Posuďte sami:

7 podobenství

1) Alchymista
Jeho matérií jsou myšlenky, představy, písmo a barvy a stejně jako kdysi dávno alchymisté hmoty (nikoliv falešní oportunisté) nedůvěřuje zjevným a zevním projevům čehokoliv, nenechává se zmást povrchními schématy nazírání a sepisuje svou knihu mudrců, na cestě k níž nutně opouští roviny zdánlivých protikladů, aby poznal elementární síly tvoření slov, myšlenek a významů stejně jako hledači kvintesence hmoty v jejímž světle je forma a stav čehokoliv materiálního pouze šálivý a lehce pozměnitelný optický klam.

2) Válečník
Jeho nepřátelé jsou spleteni v síť rigidních struktur vnímání, jejich brnění je ukováno všemi generacemi minulosti i budoucnosti a blyští se lpěním na navyknutém, strachem z neznáma, strachem, který je záreveň štítem i halapartnou. Šiky nepřátel jsou seřazeny na obranu pevnosti, v jejichž podzemních kobkách je uvězněn prapůvodní chaos a šum stvoření v celé své kráse. On je o této skutečnosti velmi dobře zpraven a spěchá tuto krásu osvobodit, přičemž v lítém boji stíná hlavy obránců mečem Prozření.

3) Politik integrátor
Jako správce a vyjednávač smiřuje zdánlivě nesmiřitelné národy paradoxů, přijímá vyslance mnohých krajin a se všemi si rozumí. Vždy pochopí jejich situaci, neboť není nic, o čem by jej nepoučila sjednocená minulost. Jeho působištěm jsou uzavřené sály, ale jeho domovem a životem je zákulisí, odkud vše poznává, aniž by ovšem jednal skrytě.

4) Parazahradník
Pěstuje skvostné rostliny, leč předmět jeho zájmu je půda, z které vzešly. Jeho zahrada je zároveň nadzahradou i podzahradou, neboť jeho půdu považují mnozí za rostliny na svých zahradách, stejně jako jejich půda je jeho rostlinami. Přitažlivá zákoutí s lavičkami, altánky porostlé popínavými keři omamně vonícími, cesty vysypané bělostným pískem - vše si lze v jeho zahradě představit a třeba i spatřit, avšak všechno se mění s každým dalším krokem, ba s každým sebemenším pohybem i s pouhou novou myšlenkou.

5) Vůdce/dveřník
Svolává lid a nabízí každému to, čeho si nejvíce žádá. Ví, že svůj slib dodrží. Jeho projevy jsou podmanivé a tvárné, ačkoliv by nikdy neopomněl zdůraznit nutnost projít k cíli údolím bolavého, neznámého chaosu. Ti, jenž mu podlehnou, musí za ním jít, neboť otevře tolik cest, že není možno alespoň na jedné z nich nesetrvat. Je mu vzdávána chvála, avšak on je skromný a nezištně otvírá stále nové a nové cesty pro nově oslovené. Mnozí jej proto nazírají jako strážce dveří do komnat splnění čehokoliv, jimiž milerád nechává vejít, aniž by dále usměrňoval.

6) Prázdnochránce
Jako anděl strážný bdí nad všemi formami prázdna, ticha, mezer v čase a prostorových diskontinuí. Smutkem se mu chmuří jasné čelo, když vidí krutosti páchané na prázdnu, jak jej lidé znásilňují, do krve bičují a mocnými zbraněmi strachu z komplexnosti trhají na kusy, aby ho, zmučené, vyhodili pryč ze svých myšlenek, zapomněli na něj a nikdy více jej nenechali otravovat svět znaků a symbolů. On je, zavržené, léčí a poskytuje jim svou překošatou zahradu k radostné seberealizaci. Ví, že bez prázdna v jakékoliv formě by nebesa zhoustla natolik, že by klesla dolů a všechny zadusila.

7) Skladatel
Není nic, co by pro něj nemohlo být notami, které skládá v jeden jediný takt věčné, ničím nekončící symfonie. Symfonie o nekonečně mnoha větách, přičemž všechny mají totožnou partituru pro všechny nástroje. Je to hudba, která proniká vždy a všude, která vše neustále mění, aby těmito změnami byla sama přetvářena, hudba, kde čas a vzpomínky rezonují flažoletem v kontra-kontrapunktu s vokální linkou melodického přítomna, melodie, kterou si každý vyzpěvuje svým výsotným bytím. Symfonie, kde každý je dirigentem, ale jen někdo může být posluchačem.