Gold za všechny peníze

přijde mi to o dost slabší než Hlava XXII, ale musí se tomu nechat fakt, že jsem se i u Goldu za všechny peníze zasmál.

Zkrátka román za všechny peníze! Už od první věty mi kniha hodně připomínala díla Philipa Rotha, což je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Není tedy divu, že se mi Gold za všechny peníze líbil. Kromě popisu legračního života tradičních židovských rodin navíc Joseph Heller obohatil knihu o naprosto dokonalé dialogy, které daly vzpomenout na Hlavu XII. Nejde ani tak o rozhovory rodiny Bruce Golda, jako o dialogy v Bílém domě. Na tyto pasáže jsem se vždy těšil nejvíc. Výroky typu „Nemáme žádné stanovisko, ale pevně za ním stojíme“ nebo „Stoprocentně dostaneš místo ministra, ledaže bys ho nedostal“, to je prostě dokonalost. Není divu, že má nejoblíbenější postava není Gold, ale Ralph, z kterého mi „zůstává rozum stát, jak mi z něj neustále zůstává rozum stát“. Byrokracie, neupřímnost, kličky, zneužívání a vyhýbání se konkrétnosti, to je zkrátka skvělý popis moderní politiky za jakékoli vlády, jakéhokoli prezidenta z kterékoli partaje. Pokud by Bílý dům v knize nefiguroval, tak by měla tak třetinovou hodnotu, ovšem přesto by byla dobrá. Naopak, kdyby se kniha skládala jen z rozhovorů v Bílém domě, stejně by byla dokonalá. Než jsem přečetl tuto knihu, tak jsem netušil, že „nejmenovaný zdroj“ nebo „Mluvčí“ jsou opravdové profese uvnitř chobotnice prezidentské či vládní kanceláře. Joseph Heller má zkrátka vynikající talent ztrhat to, co se mu nelíbí. To už dokázal v Hlavě XII. a potvrdil to i v Goldovi za všechny peníze. Knize navíc nechybí ani propracovaný a logický konec. Sice trošičku moralizuje, ovšem hodnoty si každý člověk musí sladit sám a Gold to dokázal. A světe div se, moc se mi to líbilo a jsem na něj tak nějak hrdý – ten chlap je zkrátka za všechny peníze!