Bůh ví

Ne každý biblický král mluví sprostě a krade cizí díla a vynálezy :-)

Kdo by byl řekl, že příběh krále Davida může být tak vtipný! Joseph Heller na to šel chytře a od podlahy. Oprostil se od idealizování postav a tak nějak i od zbožnosti. Přece se Vám nechce věřit, že postavy ze Starého zákona opravdu mluvily tak, jak je to vykresleno. Navíc, když je ta kniha plná kočovníků a krvežíznivců. Co by to taky bylo za život, kdyby si člověk nemohl ulevit nějakým tím sprostším slovem, minimálně „naserpáter“. Dokonce bych řekl, že Heller některé příběhy a situace dává na pravou míru. Musím se přiznat, že o Bibli a Starém zákonu toho příliš nevím a všechny příběhy jsem znal jen z doslechu nebo je vůbec neznal. Kdybych byl v tomhle směru víc vzdělaný, tak bych si knihu Bůhví užil určitě víc. Je to takový pocit, jako když koukáte na nějakou parodii, aniž byste znali originál. Sice se smějete, ale v tom stejně rezervy. Silnou stránkou románu je určitě styl Davidova vyprávění. David totiž vypráví dost realisticky a doslova mu věříte. Když si představíte, že ten děda jen leží a snaží se vše vypovědět, tak je jasné, že do příběhu stále prostřihává to, co ho zrovna štve nejvíc a co zrovna řeší. A nejčastěji je to Batšeba, takže té ženské, která mimochodem vynalezla felaci, je plná kniha. Za nejsilnější části rozhodně považuji putování Mojžíše z Egypta a také rozhovory se Šalamounem. Takhle vykreslit nejnatrvdlejšího člověka na světě snad umí jen Heller. Bůhví mě určitě nebavilo a nerozesmívalo tak jako Hlava XXII., ovšem i tak jsem se rozhodně nenudil a svým způsobem jsem se hodně naučil. Sice teď znám příběh Davida dle Josepha Hellera, ale i to je pořád víc než jsem znal předtím. A bůhví, třeba jsem pravdě blíž než kdybych si o Davidově životě přečetl v Bibli.