Pohádky

Velmi milé. Ale stejně jako pohádky Andersenovy bych ani tyto příliš nedoporučila malým dětem.

Souhlasím s Monou. Občas mi při čtení bylo smutno, i když to nebyla taková tragédie jako u Andersona, kterého jsem místy obrečela:-)

Wilde je prostě pan Úžasňák! Pohádky jsou bolavé..a krásné..

Wildeovy pohádky pohladí lidskou duši, ale často v ní také rozboří ideální (dětsky čistou) představu nadpřirozeného světa dobra. Trpká realita, půvabné vyprávění, originalita a zvláštní, překvapující závěr tvoří z Wildeových příběhů nádherné prózy zpestřující chvíle citlivého čtenáře.
Podle mého názoru nejsou Pohádky určeny dětem, jak by se podle názvu a formy mohlo zdát; neodpovídají jejich stupni myšlení, vnímání a chápání…
Dobrý překlad - J. Z. Novák, příp. R. Nenadál.

Nejsem ten typ, co by u knih proléval slzy. O to míň bych čekala, že mě dovede rozbrečet zrovna pohádka. Dětem ji nečtěte. Mám dojem, že by se Vám třeba u takového Slavíka a růže zúžilo hrdlo smutkem skoro k zadušení. Nehledě na to, že se mi Wildeovy pohádky nezdají být určeny pro děti. Zkrátka - jestli se někdy budete chtít dojmout, sáhněte po ní.

Četla jsem Šťastného prince a myslím, že každá věková kategorie si v něm najde to svoje. Dítěti se bude líbit jeho lesk, staršímu projevení citů a dospělý člověk se teprve poohlédne na skutečnou podstatu, kde v pohádce najdete podtext, jenž hovoří o společnosti a tehdejších problémech. I když tolik toho v pohádce dítě nevidí a možná bude zdrceno špatným koncem, nemyslím si, že by neměly mít možnost si knížku "oťukat".

Kdysi dávno jsem přišla domů a byla touhle knihou nadšená. Rozhodla jsem se, že večer přečtu své tehdy devítileté sestře Slavíka a růži. Když říkám "dětem ji nečtěte", mluvím z vlastní zkušenosti. Nebo pokud chcete celou noc uklidňovat plačící dítě, tak... Dospělý se dojme, ví, že je to fikce. Odloží knížku, možná se zamyslí, a tím to hasne. Dítě ne. Pro něj je ten slavík skutečná živá postava, soucitná a dobrá, která obětovala svůj vlastní život, aby vznikla růže, která umožní lásku mezi dvěma mladými lidmi. Dítě je dítě. Jeho to nedojme, protože se ještě pořádně dojímat v pravém slova smyslu vlastně neumí. Překvapí ho to, ohromí, pobouří a nakonec rozpláče. To pak musí přijít dobrá víla s kouzelným proutkem, která se nad slavíčkem ustrne a oživí ho. Pak teprve dítě usne s klidným vědomím, že chudáček slavíček na svou dobrotu nedoplatil, že je živ a zdráv, a jestli neumřel, tak tam někde lítá dodnes...