Sofiin svět

Tak nevím zda jsem četla...musím to zkusit...

No, četla jsem, nedočetla...

já dočetla,je fakt,že je to trochu podobné učebnici z filozofie,ale kniha je to zajímavá

Tak mě dostala na kolena, moc zajímavé a poutavě napsané. V podobném duchu se nese kniha Theova cesta od C. Clement, to je zase takový průvodce po náboženstvích v románové formě. Taky mohu vřele doporučit.

Dějiny filosofie v tomhle podání můžu zas a znova :-)

Moc mě bavila, stejně tak jako Theova cesta... Takovéhle knížky nejsou nudné a navíc se z ní tímhle způsobem naučíte víc, než z té klasické učebnice filosofie, která je stejná snad na každé škole. Akorát mě silně překvapil konec. To jsem opravdu nečekala :)))

Dobře napsaný román o dějinách filosofie. Pro ty, co mají rádi filosofii, jako dělané. A hezká symbolika Sofie jako moudrosti (sofia- moudrost), po celou dobu se k ní přibližovala a na konci se Hildy moudrost doslova dotkla :)

Přehledně a jednoduše popsaná filosofie. Kniha je určená dospívajícím, i když nevím, jak je nadchne. Já jsem ji četl až teď pro zopakování filosofie.
Samotný příběh odkazuje na některé filosofické myšlenky nebo postupy filosofů, například už jen to, že je kniha psaná formou dialogu, na což jsem si ze začátku nemohl zvyknout. Konec se mi zdál poněkud slabší, ačkoliv to byla v podstatě filosofie aplikovaná v praktickém příběhu.

Úžasná kniha. Doporučuji i těm, kdo na hodinách filozofie trpěli (stejně jako já). I výklad z dějin filozofie je možné udělat zajímavě.

Úžasná knížka, jedna z těch, které mě svého času ohromně ovlivnily. Perfektní podněty k přemýšlení o životě a o světě. Četla jsem ji poprvé asi v 15 letech a už tehdy mě dostala (byla jsem přemýšlivé dítě, uznávám..).

„Román o dějinách filosofie“ je nejprve sérií výkladů, které jsou posílány v dopisech čtrnáctileté dívce Sofii Amundsenové někým neznámým. Když osamělý filosof Alberto Knox vystoupí z anonymity, začnou se scházet a výklady pokračují v dialozích. Zároveň s dopisy začnou na Sofiinu adresu přicházet pohlednice pro Hildu Knagovou, i když ji Sofie vůbec nezná. Tajemné okolnosti udržují čtenáře v napětí a oba příběhy se vyvinou úplně jinak, než by očekával. Nedojde k tomu, že si Sofie osvojí zkušenost, která jí pomůže lépe se v závěru příběhu rozhodnout; kladením otázek a jejich zodpovídáním je jen vedena k tomu otázky si klást a skrze přemýšlení dosáhnout srozumění se světem a se sebou, protože definitivní odpovědi na probírané otázky nelze naleznout. Otázka na závěr: nemělo vyústění Sofiina příběhu v případném čtenáři vyvolat přemítání o tom, jestli i jeho život není utvářen někým zvnějšku a jestli by se tomu neměl bránit?

první dějiny filozofie, které jsem byla schopna dočíst :)

Udělala jsem osudovou chybu v tom, že jsem knihu začala číst, potom jsem si dala pauzu (během které jsem dělala milion dalších věcí včetně čtení jiných knih) a teprve potom jsem se k Sofii vrátila. Při následujícím čtení jsem měla pocit, jako kdyby mě někdo nutil sedět na srazu spolužáků po dvaceti letech se třídou, do které jsem nikdy nechodila.

Skvělá knížka pro ty kterým nejede "školní" filozofie,ale baví je přemýšlet o světě,smyslu života a podobných věcech .Těm vřele doporučuji.

Mně se moc líbila. Souhlasím s Lentilkou - přemýšlet o světě, smyslu života, ... Také doporučuji

Poměrně dobře zpracované dějiny filozofie. Zajímavě pojatý příběh, pěkný nápad se Sofií a Hildou (díky tomu snad čtenář autorovi odpustí, že dialogy Sofie a Alberta působí občas nepřirozeně). Celkem "pomalé čtení" (přece jen se nejedná o běžnou beletrii).

"Vážně?", "To mi budete muset vysvětlit!", "Chápu." - To jsou Sofiiny repliky, kterými je prokládán pořád dokola Albertův projev o dějinách filosofie. Bez těchto hloupě a uměle působících replik by se samozřejmě jednalo o monolog, což by zkazilo celý dojem z knihy, takže vlastně těžko soudit motýla. Uměleckým stylem to prostě není žádný skvost, Sofie se chová většinou jako arogantní puberťačka a pak najednou ostře prohlédne pod dojmem Albertových výkladů... Ale přesto je to fantastická kniha. Četla jsem ji dvakrát, napoprvé jsem jí dala 99, protože jsem na sebe nechala působit jenom hloubku prýštící filosofické moudrosti a bezvadnou pointu příběhu. Na podruhé cítím i mnohem více nedostatků a dala bych tak 80 %.