Králík je bohatý

Když jsem téměř před dvěma lety četl první díl trilogie o Králíkovi, přesněji Králíku, utíkej, netipnul bych si, že se budu každým dílem stále lépe bavit. Předním důvodem je, že se John Updike každým desetiletím, a tím pádem každým dílem, vyvíjí jako člověk a samozřejmě i jako spisovatel.
Spolu s ním se postupně vyvíjí i Harry, neboli Králík, hlavní postava románu. V prvním díle neustále prchal od svého života a rodiny. V beatnické době je vyvrhelem společnosti a proto se nakonec k zavedenému životu vrátí. O deset let později je jeho předešlé chování takřka standardem a Harry je tak rázem opět rozpolcený a znovu nepochopený. Někdy něco může dělat bez následků a někdy zase ne. Nechápe, co se se světem, na který si zvykl v době hippies a letů na měsíc děje.
V posledním díle Králík je bohatý už je hlavnímu hrdinovi přes čtyřicet a konečně se našel. S tímto názorem se však dostávám do konfliktu s většinou čtenářů i se všemi českými anotacemi ke knize, které Králíka srovnávají dokonce se zrůdou. Osobně nechápu, o co komu jde. Harry se dvacet let plouží a souží a dá se říci, že nikdy neměl velké štěstí. Ve středních letech se konečně, i když ne vlastní zásluhou, dostal k penězům a k dobrému postavení ve městě. To má za následek, že je spokojený a šťastný. Od života už nic moc nepožaduje a rád by ve vytvořeném vakuu spokojeně dožil. Poté, co jsem přečetl snad tisíc stránek jeho života mu to rozhodně nemohu vyčítat. Je z chudé rodiny, prošel si několika očistci, smrtí dcery, opovržením a tak dál. Na trochu zklidnění tak má nárok. Že kvůli tomu někomu přijde jako „hajzl“ mi přijde nefér a nepochopitelné.
Možná je to tím, že se v hodně ohledech s Harrym ztotožňuji a chápu ho. Přesto si myslím, že jsou na něj ostatní čtenáři až moc tvrdí. Co se týká sporů s Nelsonem, tak jsem jednoznačně na jeho straně. Z jeho syna se stal rozmazlený floutek, se kterým bych se také nemazal. A jeho žena Janice je s prominutím pořád stejná kráva jako byla v předešlých dílech.
Přesto musím uznat, že vývoj ostatních postav, i Nelsona a Janice, John Updike také nepodcenil a třetí díl trilogie posunul zase o kategorii výš. Stejný pocit jsem měl i po přečtení druhého dílu, takže vývoj příběhu byl pro mě vždy potěšující.
Moc mě tak mrzí, že knihou Králík je bohatý série končí. Moc by mě zajímalo, co se s Králíkem dělo v osmdesátých, devadesátých letech a v první dekádě našeho milénia. Moc nechápu, proč John nepokračoval . . . Příběh tak skončil, ale na Harryho ANgstroma již nemůžu nikdy zapomenout.