Anatém

Patrně jedna z nejvýraznějších a nejpromyšlenějších moderních sci-fi. Troufám si tvrdit, že Stephensonův Anatém se dočká statusu klasického díla žánru. Autor zde v mnohém překonává svoji předchozí tvorbu, jak tematicky tak schopností vystavět příběh. Navíc tentokrát jde o kvalitní český překlad Petra Kotrleho, takže podobné překladatelské katastrofy vydavatelství Talpress, jako byla ta v případě Rtuti, se bát nemusíte. I když upozorňuji, že ani tentokrát není tento český vydavatel bez viny: na každém vyobrazení (asi až na jednu výjimku), které v knize najdete, se jakýmsi tiskovým nedopatřením dostala zkratka FPO. Jest se obávati, že jde o tohle: http://en.wikipedia.org/wiki/For_position_only . Nápis je vždy uprostřed obrázku a poměrně velkým fontem.

Jinak tahle kniha na mě působila pozvolna. Tím chci říct, že jsem se přibližně každých sto stránek blížil víc a více nadšení, které kulminovalo někde kolem str. 500 (z celkových 726 stran textu i s výkladovým slovníkem pro orientaci ve fikčním světě a přílohami). Doporučuji Anatém doplnit čtením Grega Egana, zejména jeho románem Karanténa.

Komplexnost a bohatost sama popírající žánrovost a schematičnost "tradiční" sci-fi. Vlastně několik komplexností, které se navzájem podporují, proplétají a srůstají v celek daleko přesahující součet jednotlivostí a poskytující tak vydatnou potravu pro čtenářův intelekt, jaký jen málokterý autor dokáže naservírovat. Bok po boku Ecovi a jiným zasloužilým, ne-li výše!
Komplexnost obrazů projevující se jako během čtení narůstající touha vidět Anatém-film, zvizuálnit sofistikované detaily jakož i popisovanou architekturu a přístroje a zázraky v celku, silně lákavá představa monumenálních chrámových/koncentových komplexů sloužící prakticky ke stejnému účelu jako na matičce Zemi, ale přece se lišící, to neustálé nucení čtenáře/představovatele myslet na to, že je na cizí planetě a že tedy musí překroutit svou obraznost, nastavit ji trochu jinak... S tím související komplexnost či stránka jazyková, jako páka na čtenáře ve smyslu neustálého připomínání či vymezování divergencí i konvergencí nejširšího lingvistického, a vůbec myšlenkového paradigmatu (kauzální domény) Arbre od zemského ustanovení věcí, od jejich pojmenování ("Co když vezmu tady tuhle věc, které všichni říkají takhle a najednou jí začnu říkat úplně jinak?"); možná v první chvíli dojem, že vymýšlení novotvarů je jen Stephensonova zvůle a "zbytečná" hravost, ale nenene, má to své opodstatnění právě ve vymezení zmíněném před středníkem, všechno do sebe zapadá. Mimochodem - možná to byl jen můj pocit, ale jakoby se jazyk knihy, resp. hlavního hrdiny, měnil spolu s prožitými událostmi, jakoby se spolu s čím dál častějším objevováním se na scéně možnosti ovlivňování kauzálních domén skrze paralelní vesmíry tato funkce postupně prakticky promítala i do jazyka hlavního vypravěče, jakoby byl on sám ovlivňován dalšími HTS. Ale to už jsme částečně u komplexnosti filozofické, která je asi nejkrásnější a tvoří vlastně samotnou zápletku knihy. Dnes čtou lidi Hesse a kdovíco, aby si čichli k nahlížení lidí přelomu 19. a 20. století na jejich zasazení do přírody, kosmického systému a na povahu vědomí (pokud nečtou přímo Nietzscheho, ale tak to snad ani ne...), nu a za dalších sto a více let budou číst právě Anatém. Za tím samým účelem, i když tenhle předpoklad automaticky předjímá silnou podobnost mezi myšlenkovými východisky současného a budoucího čtenáře. Předpoklad nikterak ověřitelný. Pravda, leckterý čtenář by mohl vytknout přílišnou "Čítankovost" Anatému/filozofického románu, ale proč se tomu bránit, když to napomáhá systematičnosti ve "výkladu" a když se v žádném případě nejedná o překročení hranice, za kterou se už dělá ze čtenáře blb. Ale k samotné filozofii - s rostoucím počtem stránek se napínavě čeká vyvrcholení syntézy striktně sémantického a striktně syntaktického pojetí jsoucna a posledních pár kapitol je jejich finálním usouvztažněním a aplikací nového - rekonstituovaného - přístupu. Nicméně Stephenson se nespokojí jen s jednoduchou aplikací, ale zabývá se i východisky, kořeny, i ty máme možnost zde porovnat s naší realitou (kauzální doménou), stejně jako u výše popsané jazykové a "obrazové" stránky.
Čím ale je IMHO Anatém naprosto fantastický, krom výše řečeného, je absence EXPLICITNÍHO vymezení vztažné soustavy. Čtenář je (pravděpodobně) ze Země a je nucen srovnávat se Zemí, ovšem aniž by bylo cokoli řečeno v celé knize o nějaké planetě, kterou by takhle její obyvatelé nazývali. Přesto se nabízí možnost, že Země v Anatému vystupuje jako diskutovaný hypotetický HTS Arberu (respektive spíš jeden z HTS) právě díky konvergencím, díky svante Gödelovi a podobným detailům. Přemýšlení o rozdílech a podobnostech je zkrátka silně podnětné a hlavně umožněné rozsáhlostí díla, detailními popisy a vůbec tou spoustou omáčky okolo děje. Chvála dobrým omáčkám.
Jiná komplexnost by mohla být futurologická, ale tady bych vyzvedl snad jen samotné fungování koncentů, jejich smysl - zatímco venku se děje kdovíco (podle indicií nic zásadního), frátové a súry revidují literaturu. Bez experimentálních přístrojů (no dobře, s jejich minimem) dělají to, že nevytváří další informace, ale dávají do vztahů ty, které už jsou k mání. Je asi namístě očekávat, že i lidstvo jednoho krásného dne přestane chrlit tuny tun redundantních dat a informací a jako další krok ke své dokonalosti je začne zpracovávat. A možná k tomu ani nebudem potřebovat roly, sféry a šňůry. Jen ty čudly...
Svante Stephenson zkrátka rozjel velmi komplexní hru, se vším všudy, s takovou spoustou podnětů, že jakákoliv jiná - "obyčejná" - kniha bude vedle něj vypadat jen jako takový...pynd. Nu, na závěr snad jen doporučení jedné nejmenované redaktorky: "Čtěte Anatém!"

No po těch dlohých recenzích se skoro bojím něco napsat... Kniha super, ale pro mě asi zůstane jedničkou Diamatnový věk.