Outsideria

Nejde o to, že by Balla psal nezajímavě, totiž banálně, to ne, naopak, využívá možnosti jazyka až do dna, je absurdní, ale nikoliv bezhlavě automatický, umí pracovat s textem na dejme tomu vyšších významových rovinách, ale všechno je to marné, když neustále máte při čtení pocit, že tahle hezká konstrukce je dílem někoho rozbitého, nerozhodného, někoho, kdo nezná sám sebe ani natolik, aby beznaděj, bezvýchodnost a smutky a samota v textu bohatě kypící měly pro laskavého čtenáře ještě nějaký přínos. Balla dobře ovládá slova, ale nezdá se mi dobře ovládat sám sebe pro konstrukci něčeho, co by bylo víc než jen zajímavé. Nebo mi něco uniklo?