De la Cruz

Soubor povídek a mikropovídek. Může být. Balla rozvátí naše běžné myšlenkové stereotypy - no to ani ne. Nejde o to, že by se nejednalo o poměrně zajímavé literární útvary, ale na bližší pohled se to nezdá být nic jiného, než syntéza Vianovského absurdního humoru, Bukowského nihilismu a defétismu a kritické světoreflexe v tom ublíženém a ufňukaném slova smyslu, které začaly úspěšně kvést již na počátku minulého století (znamená to, že ona krize, jíž se všechno nastartovalo, ještě neskončila?). Marně by čtenář hledal něco vyloženě originálního. Dívat se na svět rozervaný, absurdní, ani černý ani bílý, se spoustou zbytečných funkcí a zbytečných iluzí - tohle má být nový úhel pohledu?
Nemůžu sice posoudit pravdivost tvrzení, že se jedná o nejvyšší standard v kontextu současné slovenské prózy a jakkoliv mám výhrady vůči proklamované originalitě a svojskosti Ballových textů, přece jenom je dobré vědět, že i taková literatura se pořád ještě (nebo už zase?) píše.