Vojna a mír

Naprosto úchvatná kniha.Válečné záležitosti se paralerně prolínají s domácím životem aristokratických rodin.Tolstoj zde dopodrobna popisuje detailní charakteristiku postav,u které si často řeknete,jako by vám mluvila z duše.Vskutku to byl neobyčejný člověk,dokázal dokonale vystihnout projevy lidské psychiky,charakterizovat všechny postavy a především se do nich vcítit.Na konci své druhé knihy se vyjadřuje převážně k teorii válčení a především odpovídá na otázky:Co hýbe dějinami?Co způsobilo to,že za dob Napoleonských válek se lidé vraždili a dopouštěli se krveprolití.Může za vše opravdu ten geniální Napoleon,kterého dnešní dějepisci pokládají za Boha?Dokáže jeden člověk ovlivnit masy lidí,aby se navzájem vraždily a dopouštěly barbarství?Toto veledílo mi zůstane navždy v paměti.Škoda jen,že díky jeho rozsahu odrazuje čtenáře od přečtení.

Celkový dojem mi kazila jen přílišná polopatičnost a doslovnost autorova výkladu problematiky vůle jedince v historickém dění, konfliktu svobody a omezení, intencionality. Tolstoj v druhé půli díla vrství jednoduché metafory, jež říkají stále dokola to samé, téměř na začátku každé nové části, jakoby se obával, že jeho autorský záměr zůstane nepochopen. Nebo aby zajistil pochopení všech čtenářů? - to sotva, jelikož svým rozsahem Vojna a mír rozhodně nesměřuje k "user´s friendly" masové literatuře. Tyto nadbytečné úvahy, jež danou problematiku omílají, kazí jinak dokonalou kompozici. Snad by stačil jen závěrečný epilog, jehož posledních padesát stran je právě filosoficko-sociologicko-historickou úvahou nad postavením historické vědy a člověka v dějinách. Tolstého metafyzický "světonázor" je přitom zajímavý a přes svoji prostotu a jednoduchost není nijak banální.

Co se týče zmiňované kompozice, její genialita spočívá právě v její nenásilnosti a prostotě v popření autorských tendencí konstruovat umělou zápletku. Tolstojova kompozice je imho poměrně nadčasová. Na rozdíl od jemu současných evropských realistů Tolstoj nevytváří lehce rozklíčovatelné fabulační struktury. Vstup nové postavy na scénu nic neříká o její důležitosti pro nadcházející dění ani o jejím dalším vlivu na ostatní. Autentičnost života tak v knize vystupuje s intenzivní silou. Jediné, čeho se autor přesně drží, jsou historické souvislosti, popisy bitev, tažení, politické machinace. Děj knihy odráží plynoucí bytí, které není strukturované - naopak ono samo strukturuje příběh. Vzorce vyvstávají z popsaného dění, místo aby dění vyvstávalo z narativních vzorů. Tolstoj popisuje především charaktery hrdinů, jejich vnitřní život a prostřední, v němž se nacházejí. Z jejich setkávání pak přirozeně vyvstává jejich komunikace a konfliktní situace. Napínavé dramatické pasáže doplňují dlouhé popisy všednosti. Čtenářský zážitek zbavený předsudků z očekávání "nudné"/"zábavné" literatury je výjimečný.

Mež jsem se pustil do tohoto veledíla, už jsem měl přečteny některé Tolstého knihy, které se mi velmi líbily, a tak jsem k tomuto přistupoval zároveň s respektem i kladným očekáváním. Reskpekt k Tolstému zůstává, leč očekávání jsou zklamána. Zde je autorův styl především popisný, odtažitý, ovšem ten popis je na druhou stranu dokonalý. Chyběla mi tam rozvinutá psychologie postav, která by k činům odůvodnila pohnutky, a to způsobilo, že jsem si k jednotlivým postavám nedokázal vytvořit žádný vztah. Tolstého mám rád a mrzí mně, že jeho nejslavnější a největší dílo nebude patřit do mých oblíbených