Z tohoto výboru jsem četla zatím jen první (a zároveň nejdelší) novelu, Dům vrácené ozvěny. Výborná, jak jinak. Na Domu vrácené ozvěny lze ovšem vidět způsob Lustigova vydávání knih. Jednou ji rozšíří na stejnojmenný román, podruhé oklestí na lehounce erotické pasáže (knížečka nese název Zasvěcení). Kdyby to nebyl můj oblíbený Arnošt Lustig, tak by mi to možná i vadilo... Ale on zkrátka píše skvěle, takže musím dát opět plných 100%.

Jsem ráda, že jsem mohla dát Jiráskovi ještě jednu šanci, po Starých pověstech českých, u kterých jsem se ztrácela, usínala, skoro kousala nudou, jsem se jednoho odpoledne začetla do Filosofské historie... a nemohla se odtrhnout! Ta mě teda překvapila! Čte se svižně, studentské prostředí je příjemně vykresleno, trochu mi stylově připomíná počátek Winterova Mistra Kampana. Doporučuji všem, ale zejména těm, kdo mají jistou averzi k dílu Jiráskovu, třeba mu dáte taky druhou šanci jako já... ;)

Po Bylo nás pět jsem opětovně sáhla, jsouc znavena studijní literaturou, abych si uklidnila mysl návratem do dětství. A bylo to fajn. Navíc mě uchvacuje, jak něco takového Poláček dokázal napsat, věda, že v nejbližší době jistojistě "vyletí komínem..." (jak by nejspíš řekl Lustig)

Velmi dobře napsaná kniha, zajímavý děj, název Katyně zjevně není "jen tak"... Navíc mě uchvacovalo, jak si Kohout dobře nastudoval teorii trestu smrti.

Řekla bych, že jsem si ji měla přečíst jako dítě; věřím, že bych z ní byla nadšená... ale teď... musím říct, že jsem čekala mnohem víc (dosud jsem nečetla ostatní díly, můžu jen doufat v to, že se třeba budou vyvíjet obdobně jako Harry Potter). Není to ale tím, že by se mi nelíbil samotný příběh; pouze mi nesedl styl, jakým to C.S.Lewis podal...
Dokonce je to snad první - a doufám, že i poslední - případ, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc... A mrzí mě to, na četbu Narnií jsem se těšila...

Po hodně dlouhé době jsem si znovu přečetla tento svůj komentář a musím to zpřesnit: povídka, o které jsem psala výše, se jmenuje Děs ze samoty a je součástí tohoto vydání... omlouvám se :)

Právě že Pláň Tortilla patří mezi mé nejoblíbenější Steinbeckovy knihy, četla jsem ji několikrát :D zkrátka mi připadá lepší než Plechárna...

Výborné dílko... připomíná mi Meyrinkova Golema, ale je naprosto "svá". Vřele ji doporučuji těm s oblibou pražské německé prózy, těm, co mají rádi "trošku divné" knihy, ale i všem ostatním ;) Jen je asi hůře sehnatelná... což je škoda, věčná škoda.

Skvělá povídka... připomíná Poeovu povídkovou tvorbu. Nemohu nedoporučit!!

Četla jsem ji sice dávno, zato mnohokrát... tehdy se mi ohromně líbila. Z nostalgie 100%!! :)