Punk je má druhá kniha od Rudiše, první bylo Potichu. Osobně se mně Potichu líbilo víc, hlavně to, jak někdo dokáže napsat krásnou knihu o ničem. Tahle už to kouzlo nemá, ale to je vzhledem k tématu jasné. Zase jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Manifest hezký lid mně taky přišel celkem přesnej...jen se trochu bojím, jestli k nim také trochu nepatřím-ono je těžký být 30cátník s rodinou a trochu se v něm nenajít:-)

Zajímavý mix sci-fi a fantasy, ale teda ta fantasy jen tak okrajově. Já osbně byla nadšenější ze Sněhu. Respektive, o téhle knize jsme strašně moc slyšela a tudíž i hodně očekávala, což možná byla chyba. Ale stále je spíš nadprůměrná, čtivá a plná originálních nápadů.

Kniha je příjemné terapeutické čtivo pro rodiče. Autor neobjevuje Ameriku (ani to netvrdí), ale je příjemné vidět, že to co si tak nějak myslíte, že je správně, by mohlo opravdu fungovat.

Vysoké hodnocení patří možná spíš panu Bakulemu než knize samotné. Byl to zřejmě geniální pedagog, který už před 100 lety u nás realizoval pedagogický přístup, který ještě dnes na mnoha školách považují za příliš novátorský. Koho by to napadlo, že respektovat potřeby dítěte při vzdělávávní dává smysl, že:-) Je škoda, že se o něm tak málo ví.

Po přečtení knihy Děti jsou hosté.... a rozhovoru s paní Prekopovou jsem ke knize přistupovala s velkou nedůvěrou, ale nakonec nebyla tak špatná. Myslím, že některé odstaršující příběhy si mohla odpustit, ale budiž. Docela mě zaujela myšlenka rodiného systému, který se drží v rovnováze.

Pro mě jednoznačně skvělý čtenářský zážitek. Příběhy hezky plynou a prolínají se. Jsou to hezké příběhy, které mají svůj účel. Je prýma, když si dnes spisovatel nemusí na nic hrát a při tom je zajímavý.

Povídky se hodně dobře četly, skvěla atmosféra, důvěryhodné postavy, ale dost často mě zklamala pointa. Ne že by byla špatná, ale u nškolika povýdek jsem cítila tokový pocit nedosycenosti.

Testovala jsem knihu, než ji nadělím neteři a jsem moc spokojená. Knížka je čtivá a napínavá, ale není to stejný styl jako u mnoha fantasy, kdy je vidět, že autoři navštěvují stejný kurz tvůrčího psaní :-). A co víc, vtipné pasáže jsou opravdu vtipné- jaká příjemná změna.

Z knihy jsem hodně nadšená. Trochu smutná, trochu nostalgická, trochu veselá a trochu drsná knížka. Nevím jak moc je pro děti, ale rodiče, narozené v 70. a 80. letech by mohla naladit na dobu jejich vlastního dětství stejně jako mě.

V prvním díle se vše zajímavě a originálně rozvíjí. Osobně mě bavila taková ta postmoderní směska, která do sebe tak hezky zapadala.