Inteligentní kniha pojednávající především o motivech jednotlivých postav, které zastávaly menší či větší roli v nacistické mašinérii Hitlerovského Německa. Co bylo oním motorem nelítostného nacistického stroje? Byla to smysl pro spravedlnost a víra v budoucnost pro Německo a vlastní rodinu v mysli velitele Terezína Karla Kleinburgera? Nebo snad doba oportunistů a prospěchářů v podobě Grubeho? Mohli za to snad nevinná malá děcka, která byla přetvořena ve zrůdné zabijácké netvory jako v případě Wolfganga Weissmüllera? Nebyla to náhodou vina všech z nich dohromady? Hodina tance a lásky dává odpovědi na otázky, které si pokládáte, přesto na ně nechcete slyšet odpovědi. Zjistili byste totiž, že byste se zřejmě chovali stejně…

Kniha, která vám rozšíří obzory a hlavně kniha, díky níž si budete chtít rozšířit obzory.

Velice záživné a vzrušující počtení. Obzvláště přístup k životu všech protagonistů stojí za povšimnutí – chlast, sex a zábava. Příčina k takovým radovánkám však zdaleka není tak radostná, jak se nám snaží Hemingway osvětlit. Celá novela je takovou malou velkou fiestou, která má výbornou atmosféru a originální prostředí corridy, Španělska a sličných žen. Radost střídá depresi, tak jak to u Hemingwaye bývá...

Pokračování Barvy kouzel se nese ve stejném duchu jako samotný první originální počin, který započal jednu slavnou sérii. Mrakoplaš je snad ještě větší moula než Dvoukvítkova sebejistota o tom, že vše dobře skončí. Smrťák nikdy nebyl větší sympaťák a celkově je to opět podařená jízda po lascivních zákoutích Zeměplochy prošpikovaných kouzelnými obchody a proradně záludnými čaroději. Nezbývá než si přát, aby Velká A´Tuin nikdy nedošla konce své nevyšlapané cestičky...

Způsob psaní Antoina de Saint-Exupéryho je neskutečně přitažlivý, okouzlujícím způsobem poetický, vyvolávající tu úsměvy a onehde ihned záchvaty smutku a melancholie. Během čtení se tak dostanete na sinusoidu emocí způsobených dokonalým jazykem geniálního spisovatele. Dopisy rukojmímu způsobí, že vás popadně naivita a skutečně uvěříte, že apel a poselství Dopisů rukojmímu by mohlo padnout na úrodnou půdu. Lidé by přece měli mít úctu k člověku, úctu k životu a touha po přátelství by nakonec měla zvítězit oproti materialistickým touhám. Jenže víme, jak to všechno nakonec dopadlo a dokonce víme, jak při tom dopadl samotný slavný letec. Antoine de Saint Exupéry nasazuje na nos růžové brýle, které vám však rychle slétnou z nosu po uzavření poslední stránky...

Moje první Agatha Christie a zřejmě i poslední. Musím přiznat, že je to čtivé, Hercule Poirot velice sympatický, styl psaní lehce atraktivní, ale číst takovouhle literaturu je podle mě tak trochu ztráta času. Čekal jsem, že detektivka bude napsána tak, aby si každý mohl vydedukovat vraha, ale podle mě zde žádná vodítka nejsou a vrah je odhalen na základě informací, které jsou pro čtenáře nové či je jejich vyvození značně nelogické a až příliš vzdálené realitě. Ne, ne, nenechám se připravit o jedinou klasiku kvůli laškovnému úsměvu Hercula Poirota, bohudík...

Kniha neuvěřitelně komplexní, ze začátku uhrančivá, topící se v detailech, přesto probleskující s naprosto skvěle propracovanými pasážemi, které však čas od času vystřídají hluchá místa. Vzhledem k rozlehlosti však udržující pozornost až do samotného konce. Detaily excelují ať už v podrobnosti líčení či bazírováním na německých termínech, které hodnověrně odrážejí atmosféru německé mašinérie. Celým putováním nás provází bezcitný důstojník SS, který postupně povyšuje a my se tak spolu s ním ocitáme jak na frontě, tak především v zázemí. Hrdina neustále detailně řeší veškeré vztahy mezi Wehrmachtem a SS, židovskou otázku či otázku viny či neviny obyčejného vojáka či důstojníka na zločinnosti celého režimu. Postupně se rovněž setkáváme s plejádou historických osobností, ať už je to Eichmann, Höss, Heydrich či se samotným Himmlerem, ale rovněž s figurami, které byly ještě vlivnější, přesto však neznámé. Putování začíná od operace Barbarossa, kdy se hrdina dostává přes Ukrajinu a popisy všech tamějších masakrů přes dovolenou na Krymském poloostrově postupně až na Kavkaz, kde se autor podle mě zbytečně zaobírá lingvistickou otázkou. Následují výborné pasáže ze Stalingradského pekla proložené životem v okupované Francii, které jsou opět nudnější a složitější. Postupně se dostáváme až zpátky do Berlína, do Osvětimi, k historickým projevům německých pohlavárů, k inspekci koncentračních táborů a nálety na Berlín až na samotné završení druhé světové války společně se závěrečnou katarzí hlavního hrdiny. Úžasná jízda je prošpikována autorovými úvahy, názory historických osobností a čtenářem leckdy doslova lomcují emoce navzdory emoční vyprahlosti hlavního hrdiny…

Úžasný příběh o těžkém lidském údělu a krásném, leč strastiplném boji člověka se zapeklitým osudem. Příběh o cti, vášni, o tom, co všechno může člověk unést a jednoduše se do všeho pouštět znovu a znovu, dokud nedosáhne svého cíle. Příběh o starci, jež si nechtěl přiznat, že je starý a jeho touze po přátelství a odmítání samoty. Hemingway se zbytečně nepouští do rozsáhlých pasáží plných popisů a zbytečně nenatahuje, soustředí se čistě na ono křišťálové moudro, které by se mohlo vytratit při delším vyprávění. Hemingway zkrátka věděl, proč je tady na světě...

Jímavé počtení, obzvláště truchlivé, z něhož samota a bezradnost vyčnívá každým coulem. Ve střední pasáži, kde se pan Mundstock dostane do "fáze přípravy" je takřka dechberoucí a rozhodně stojí za pozornost. Rozhodně zde Ladislav Fuks nezapřel svůj velký potenciál, který plně rozvinul až ve Spalovači mrtvol...

Kniha je krásná z toho důvodu, že přibližuje život, který si kdekdo z nás dovede těžko představit, ať už z hlediska doby, ve které se odehrává (70. komunistická léta) či z hlediska stylu života „dětí květin“ ztracených v zoufalé době, kteří by však byli ztraceni zřejmě i v jakémkoliv jiném čase. Styl psaní je bouřlivý, sprostý, plný sexu, chlastu, snad jen ten rock´n´roll chybí, což dohromady pochopitelně působí přitažlivě a podmanivě a přímo vybízí k tomu, si takový život alespoň na chvíli zkusit. Pelc se však jen nesoustředí na jednoduché popisy, ale rovněž se snaží něco sdělit o morálce, zbabělství, cti a lidské důstojnosti a o hledání si svého místa na Zemi. Platí, že kniha je horší na začátku (1. část - Děti rodičů), ale postupně se neskutečně zlepšuje (2. část - Děti ráje) a směřuje ke všeobjímajícímu vyvrcholení (3. část - Děti cest)…