Povídky vážně dobré, "vyříznuté" z kontextu, takové miniatury barvitě líčící atmosféru Dublinu. Své plus si u mě získaly právě Dublinem, neboť je vážně příjemné číst o místech, která jsem navštívila. Nicméně, zas až tak zajímavé, abych si je chtěla někdy přečíst znova, nebyly.
Připomněly mi Povídky Malostranské

Tak už vím, kde se inspiroval film Equilibrium :)
Příběh se mi moc líbil (sci-fi můžu :o), atmosféra vykreslena dokonale ... syrový, odcizený svět bez knih, bez hlubších mezilidských vztahů ... jen ten konec mi přišel trochu useknutý, trochu patetický

Taky si myslím, že k dokonalosti ještě hodně chybělo. Závěr bych ráda propracovanější a asi bych prodloužila Brunovu "návštěvu" v táboře.
Občas se mi zdálo, že některé dialogy jsou na devítiletého chlapce až příliš vyspělé.
Celkově bych knihu hodnotila pozitivně. Asi ve mně nezanechá tak silný dojem jako Anna Franková, přece jen se jedná o fikci, ale některé scény (především nevinné otázky malého chlapce a jeho údiv nad realitou; také momenty, ve kterých nosil jídlo svému příteli a po cestě ukusoval) mají neuvěřitelnou sílu a pro mě jsou opěrnými pilíři celého příběhu.

Zvláštní kniha. Těžko říct, jaký dojem ve mně zanechala ... první část mě příliš nezaujala, až moc strojené se mi zdály vesměs všechny dialogy a mravoučné myšlenky mě doháněly k šílenství. Nicméně, druhá část mě doslova chytila za srdce. Asi to bude znít úplně ujetě, ale dvoření a atmosféra očekávání mi připadala daleko více vzrušující a emotivní než jakékoliv jiné vyznání lásky ever :) Druhá část byla i daleko více dobrodružnější, živější a reálnější. I když "říkej mi Bedříšku, prosím" jsem vydýchávala docela dlouho a smála se jak blázen.

Zajímavá kniha, která by se ale lehce dala shrnout do jedné kapitoly. Z té zbytečné omáčky by se člověku mohlo udělat špatně. Nedoporučuji lehko ovlivnitelným čtenářům. A radím: berte to hodně s nadsázkou, vezměte si z knihy potřebné a vytvořte si vlastní názor

Velice čtivá, vtipná, plná emocí a spousty příběhů. Z počátku mi připomínala Márqueze, ale Allende se liší svým ironickým humorem, který mi je velice blízký. A Sto roků samoty předčila. Pro mě je teda určitě mnohem "dokonalejší" knihou.

První povídky se mi zdály být slabší. Sám Démon zvrácenosti byl takový nijaký. Ovšem Zlatý skarabeus a Černý kocour .... moc dobré počteníčko!

Nádherné básně ... první část sbírky se věnuje opěvování básníkovy milé, ve druhé se básník vyrovnává s rozchodem (obzvlášť přesná a emotivní je čtyřicátá třetí, kterou přidám do citací) a třetí část věnuje svému "zmoudření", období života, ve kterém dosáhl poznání, smíření ...
Bécquerovi legendy jsou psány stylem velice příjemným a čtivým. Dají vám nahlédnout do legend starého Španělska

Přehlídka vulgarismů doplněná lehko předvídatelnou pointou příběhu. Autor psát umí, nicméně číst tohle byla vážně zbytečnost. Plánuju ještě něco dalšího, abych zjistila, jestli ve všech knihách píše o ničem

Nejen Sněhurka je mistrovské dílo ...