Moje nejoblibenejsi kniha, ktera me naucial divat se na svet jinyma ocima a dokonale mi vysvetlila mi zakladni kameny nabozenstvi.

Prumerne, vysoce nadhodnocene dilko popisujici vesnickou selanku. Proc je pokladano za vrcholne dilo ceske literatury moc nechapu. Je pravda, ze popisnych knih z vesnickeho prostredi 19.stoleti od zenskych autorek moc nemame, ale i tak si ono masivni PR minule doby uplne nezaslouzi. Skoda toho nedoceneho Machy.

Velmi vtipna kniha plna typicky vianovskeho humoru.

Opravdu zasadni kniha vysvetlujici kulturni relativismus.

No nevim, vic nez co jineho kniha zobrazovala totalni autorcinu totalni neznalost jineho kulturniho prostredi a bezmeznou duveru v univerzalitu euroamerickeho standardu.

Intelektualne nejnarocnesi beletrie, kterou jsem asi cetl. Srovnavani s Danem Brownem mi prijde pomerne nefer. Za ten medialni humbuk, ktery se kolem jeho solidne napsane knizky spustil, autor moc nemuze.

Pěkný námět, pěkný rozjezd, ale pak jakoby autor nevěděl co s tím dál. Posledních 150 stran už jsem se jen trápil a žasnul jak Brown zoufale přešlapuje v estrádních obrazech, překombinovaném těžkopádném ději a utahaných proslovech zbavených jakéhokoliv tajemna, které je hlavním kořením autorových knih. Škoda...

Rozhodně spíše autentické než dobré. Přečteno víceméně z "motorkářské" povinnosti.

Literárně spíše průměr. Je to však velmi zajímavé dílo v kontextu soudobé indonéské literatury. Jen více překladů knih z této kulturního oblasti.

Kniha o které se říká, že jí nikdo nedočetl do konce. Začátek plný zajímavých myšlenek a pak jakoby odbornost a obsah protékaly Levi-Straussovi mezi prsty.