Čtivá knížka, to rozhodně. Ale... Mayle umí psát naprosto úžasně o Provence jako takové, o jídle a víně, ale tyhle napínavé, tajemné a detektivní zápletky mu tak úplně nesedí. Rozhodně si však jeho další knížky přečtu - už jen proto, abych zjistila, kde všude jedl a jak si pochutnal :)

Ačkoliv se Island za těch 22 let od vydání této knihy docela změnil (modernizace zasáhla většinu turistických lokací - vliv turismu je poznat zejména na mnohem sjízdnějších vozovkách a rozvinutější dopravě, ale třeba i na tom, že každý vodopád má své parkoviště s toaletami), jsou určité věci, které se ani za několikanásobně delší dobu prostě nezmění (počasí a klimatické podmínky, zvířata nebo prostě jen život na venkově). A obvzlášť popis těchto drobností, které zůstaly dodnes, jsem si při čtení týden po návratu ze "Země ohně a ledu" právě nejvíc užívala.

Nemůžu si pomoct, ale mě to docela dost nudilo. Naprosto nesrovnatelné s Emilynou Větrnou hůrkou.

Je až překvapující, jak zábavná může být knížka o tom, co se na farmě porouchalo a jak to po "mallorsku" opravit. Možná je to ale prostě jenom tím, že jde právě o okouzlující horské scenérie Mallorcy.

Souhlasím s Nufyyykem. Knížka mě hodně zklamala. V každém jiném případě bych si postěžovala, že film (i divadelní hra) je tolik odlišný od knížky, ale tady to chápu - kdyby se knížky držel, byla by to hrozná nuda.

Už druhá knížka od Hohlbeina, kterou jsem četla. Ve srovnání s Druidskou bránou je méně čtivá, není tolik napínavá, ale pořád si drží neustále překvapující příběh s neotřelou zápletkou. Pro nejsprávnější vyložení závěru bych sice potřebovala znát Bibli (hlavně Apokalypsu a Soudný den), ale i jakožto trochu náboženský analfabet jsem si poradila.

Tuhle knížku jsem našla úplně náhodou v sekci "Poslední exempláře" v Levných knihách. Zaujalo mě na ní jen jméno autora, od kterého mě už předtím nadchly Příliš dlouhé zásnuby a který se po přečtení téhle knížky (a později dalších tří) stal mým nejoblíbenějším spisovatelem - i když žádná z dalších knížek už není tak fascinující, jako "Popelka".

Celkově se mi knížka moc líbila a je jedna z těch nejlepších, co jsem od Japrisota četla. Co mě ale trochu zklamalo byly poslední dvě stránky s jakýmsi závěrem ve stylu "vzali se a žili šťastně až do smrti".

Celkem zajímavě a čtivě napsaná historie kinematografie, jejíž výhodou i nevýhodou zároveň jsou poměrně podrobné popisy některých klíčových filmů - tudíž kniha není příliš vhodná pro toho, koho kinematografie daného období nezajímá hlouběji. Nechybí zde ani některé dnes již méně známé filmy, bohužel občas na úkor jiných daleko významnějších děl. Z dnešního pohledu je už knížka také docela zastaralá, chybí zde celé půlstoletí dějin...