Mám podezření, že "brilantními pasážemi" u Spencera lidé pravděpodobně nazývají myšlenky a teze ukradené od Lewise - jenomže zatímco Lewis říká A i B, Spencer se zaměří jen A, které co možná nejvíc zveličí a ještě pro jistotu třikrát podtrhne. Pro očividné lži sice autor taky nechodí daleko, ale občas je čtenář na pochybách, je-li něco záměrnou manipulací nebo důsledkem Spencerových nedostatečných znalostí. Primitivní hanopis, který na vás zapůsobí, pokud 1.) máte o islámu je chabé znalosti 2.) jste trotl.

Bez debat nejkomplexnější a nejinformativnější úvod do islámské věrouky a filosofie, jaký můžete v češtině sehnat.

Nesmyslná brožura, která se ve velmi vágních koránských pasážích snaží nacházet poznatky pokročilé vědy. Což je zhruba něco jako zpětné domýšlení událostí, které "předpověděl" Nostradamus.

Škoda, že Fareed Zakaria není český politik. Hned bych měl koho volit.

Typický Müller. Spíše volnější tok myšlenek, více rozumování, než informování a občasná nesrozumitelnost. Autor nejprve zmiňuje některé podle něj důležité prvky muslimské historie a filosofie (převážná část knihy) a poté se snaží čtenáře seznámit s prostředím Íránu a Turecka, které vnímá jako lék na islamismus kořenící v arabských zemích. Zásadním problémem textu je neujasněnost jeho cílového publika. Čtenář by se měl paradoxně dobře orientovat v islámu i historii a současnosti muslimských zemí, aby autorovým názorům porozumněl, pak je pro něj ovšem tato kniha velmi málo informativní a zamrzí jej, že autor mnohé své názory nepodkládá žádnou argumentací. Některé údaje v knize už byly v době vydání zastaralé (Parvíz Mušaraf jako prezident Pákistánu) a objevuje se tam i několik překlepů a chyb v zápise - předseda turecké AKP se jmenuje Erdoğan a ne Erdögan a přislušníka nechválně proslulé Yeni Çeri nazýváme janičár, nikoli janičář...

Vcelku stručný pokus o sepsání životopisu Muhammada ve světle novějších poznatků a se zaměřením na způsob, jakým jeho osobní prožitky ovlivňovaly text Koránu. Známe svoji Karen Armstrongovou a tak víme, že o islámu píše poněkud "defenzivní" texty, i když se nejedná o vyloženou apologetiku, jak vyplývá z oficiální anotace...

Samozřejmě, že daleko lepší je film, bobánci. Už proto, že vypouští extrementoidní a s hlavním dějem nesouvisející pasáže o dekadentních zbohatlících, novinářích, filmařích atd...

Jako malého kluka mě to bavilo. Jenže...Většina knihy je opravdu věnována ideologické masáži, plácání o socialistických hodnotách a nudnému popisu vyspělé technologie (opět socialistické) budoucnosti. Cesta na Venuši, kdy se kniha láme do klasického dobrodružného žánru o trosečnících, je ale pořád fajn a plná neotřelých nápadů.

Suníl Gangopádháj je génius, mezi jehož povídkami sice není problém narazit na nějaký ordinérní sebedojímavý kýč, ale v té záplavě kusů, které jsou naopak brilantní a na minimálním prostoru dovedou sdělit víc, než deset průměrných románů, se nad tím dají snadno přivřít obě oči. Má to jen jeden háček - člověk by se měl orientovat v indické (resp. bengálské) historii a kultuře, jinak mu toho bude dost proplouvat mezi prsty...

S lidmi, co nečetli Kepela, se na téma islamismu odmítám bavit. Must-read pro každého, kdo se o tuto problematiku hodlá seriózně zabývat.