Povídky (zvláště pak povídky Miky Horákové) určitě nezarmoutí a přestože nejsem přítelem třeskutě vtipné literatury, byl jsem knihou velmi potěšen.

Kdybych používal slovo "kultovní", napsal bych, že toto je pro mě Fuksova "kultovní" kniha. Ale takto se sluší napsat pouze to, že jde o knihu neprávem opomíjenou, málo čtenou, naprosto úžasnou.

80% pro Ladislava Fukse za jeho vyprávění, 40% pro Oldřicha Koska. Dodnes jsem nepochopil podstatu vzniku tohoto dílka.

Je mi jasné, že v porovnání s ostatními Fuksovými knihami si Myši 100% nezaslouží, ale Myši byly mým prvním setkáním s Ladislavem Fuksem a jeho dílem. Málokdy se mi stalo, že mě takové první setkání okouzlilo způsobem, jakým se mi to stalo v tomto případě. Proto jsem těch 5 procent přidal.

Kniha je evidentní úlitba tehdejšímu režimu, jediné potěšení, které lze při četbě této knihy zažít, je pocit z nezaměnitelného autorova vypravěčského stylu.