Myši Natálie Mooshabrové

Je mi jasné, že v porovnání s ostatními Fuksovými knihami si Myši 100% nezaslouží, ale Myši byly mým prvním setkáním s Ladislavem Fuksem a jeho dílem. Málokdy se mi stalo, že mě takové první setkání okouzlilo způsobem, jakým se mi to stalo v tomto případě. Proto jsem těch 5 procent přidal.

Úžasné! Ladislav Fuks je opravdu pan spisovatel.

Ladislav Fuks je démon. Paní Mooshabrová je snad ta nejprostší pětasedmdesátiletá paní na světě. Žije sama v rozpadajícím se pavlačovém domě, rada peče koláče - vždy dává tvaroh, vanilku, rozinky, mandle. Jak by ne. Pracuje na Péči, stará se o hroby a straží pasti na myši. - dává Marokan na špek. Má nejlepší kamarádku paní správcovou Kralcovou. Sní o tom, že bude mít kiosk nebo o šunce, vlašském salátu a limonádách.
Zároveň žije v zemi s totalitním režimem, kde je každé dítě podezřelé a patří do pomocné školy, později do polepšovny a jsou z nich nádeníci nebo pomocný dělníci, pak jsou zavíráni do vězení. Z vězení se právě vrátil její syn, kterého se k smrti bojí, ovšem obě její děti jí psychicky týrají.

Z knih Ladislava Fukse mám strach. Už Variace na temnou strunu mě děsila a Myši paní Mooshabrové o nic méně. Pan Fuks umí prostřednictvím prostého milého a hodného člověka šířit nehmatatelné rozptýlené zlo. U čtení této knihy se člověk neustále bojí a vlastně ani neví čeho. To je právě asi ono. U sledování hororu se také bojím jen do té doby než zjistím čeho. Ladislav Fuks ale umí daleko více napínat než filmový tvůrci. Zdánlivě neodkrývá záhady a nedovysvětlené zákonitosti režimu, kterému je paní Mooshabrová podřízena.
Děsivé je i neustálé opakování určitých myšlenek a faktů, podobně jako ve Spalovači mrtvol. Narozdíl od této klasiky má tento děsivý refrén v Myších paní Mooshabrové odzbrojující pointu. Paní Mooshabrová navíc používá zkratky, což je z nějakého zvrhlého a neznámého důvodu také děsivé. Navíc se nad tím nikdo nepozastavuje.

Ladislav Fuks moc dobře ví v čem je dobrý a vše dobré z předešlých novel Variace na temnou strunu a Spaovači mrtvol použil i do následného románu. Dá se říci, že Variace a Spalovač jsou mi bližší příběhem, ale román Myši paní Mooshabrové je ozvláštněn antiutopickou náladou a osobní rovinou příběhu. Hlavní postava je navíc strašně zranitelná a poctivá. Člověk se pak bojí o ní a zároveň i neznáma. Od Fukse si dám zase chvilku pauzu, ale určitě se k němu vrátím. Bojím se rád a Ladislav Fuks umí šířit právě ten strach, který se mi líbí!