Skvělá hra. Mám ráda rodinné dramata, takže se mi to moc líbilo. Navíc je to okořenéné tím, že se jedná o drama s autobiografickými prvky.

Úžasná novela, kterou jsem četla se zatajeným dechem. Vtáhlo mě to do děje a na konci jsem se cítila stejně vinna smrtí Santiaga Nasara jako obyvatelé městečka.

Sto roků samoty byla první kniha, kterou jsem od Márqueze četla. Napoprvé jsem to vzdala, ale po půlroce jsem ji začala číst znovu a dočetla a stálo to za to. Těm, kteří mají pocit, že tuhle knihu nikdy nedočtou, radím aby se překonali a vydželi až do konce. Protože až na konci příjde to největší kouzlo. Aspoň pro mě to tak bylo. Celé to propojování syrové reality se snovými prvky mě dostalo:) Od té doby je Márquez můj nejoblíbenější spisovatel a mám od něj načteno čím dál tím více.