Baby driver

Při čtení jsem měla n a p r o s t o stejnej pocit jako při čtení Zápisků z basketbalovejch let - jako že o něco přicházím, že mi něco uniká... Jan v téhle knize psala o svém životě do svých 22 let (myslím), a já se užírala závistí nad tím vším, co zažila.
S konečnou platností můžu říct, že autobiografické romány jediné mají smysl. Má je smysl psát, má je smysl číst. Na co si vymýšlet nejrůznější pohádky, když život to nabízí realističtěji... Ale na Harryho Pottera dopustit nedám:D