Mistr Kampanus

Ačkoliv nemám ráda historické knihy, Mistr Kampanus se mi líbil. Nejvíc mě "chytla" první část a pak konec. Prostředek, kde jsou líčeny politické události, jsem sice přetrpěla, a proto nedávám tolik procent, kolik bych dala, kdyby tam tolik politiky nebylo. Jinak bych dala 100%...

Bezesporu jde o monumentální historický epos. Ovšem historii lze podat buď živě, zajímavě, beletristicky (aniž by bylo vždy nutné sklouzávat k podbízivému "komercionalizujícímu" zjednodušení) anebo jako uboze plochou, bez fantazie černobílou rešerši, ze které tak zoufale trčí snaha poučovat a to, bohužel, nejen o smutných flíčcích na jinak sněhobílém ubruse historie té dokonalé, nevinné a vždy zbožňované země České. Působí až dojemně jistá naivita, se kterou se snaží Winter podat ohrmnou spoustu detailů toporným necháváním je "popisovat" různými postavami, které pak kupříkladu na cestě Prahou míjejí všechny možné (rozuměj dopodrobna vypsané) ulice a náměstí se všemi možnými (R. D. V.) krámky řemeslníků a domy všemožných (R. D. V.) měšťanů i obecného lidu, kteřížto jedincové jsou zde pak charakterizováni buďto jako hodní evangeliši a bratříci, popř. lidé s nimi sympatizující a jim v těžkých pobělohorských dobách pomáhající, nebo jako krutí katolíci, papeženci proradní, bijící své ženy a lakotně hromadící světské statky na úkor nebohých. Nic mezi. Láska k vlasti z románu kape jako med, až má čtenář pocit, že obracením stránek si samou láskou ulepí prsty a budou se naň nebezpečně slítat vosy. Rovněž - tak nějak suma sumárum - čtenář nemůže nepropadnout pocitu, že místo románu je mu předkládán pouze jakýsi paskvil, ve kterém se marně snaží spolupracovat kvaziliterární snaha s téměř obsesivní fascinací proprietami a koloritem doby konce 17. století - a s obsesí těmito detaily exhibovat. A tyto nejen, že nespolupracují, ba jsou i jedna ke druhé ve vztahu submisivně-dominantním, přičemž netřeba se obávat, že by z předchozího nebylo jasné, co je nahoře a co dole. Asi takhle - člověk se zpočátku tomu všemu stylu a slohu diví a protiví, ale postupně se začte a zjistí, že už zbývá jenom čirý a krásný čtenářský masochismus. A proto, jako čtenářskému cvičení, uděluji Mistru Kampanovi celých 50%. Pax tebiscum, zvonečku vodňanský.