Nic není tak prosté

už pro to běžím... těším... a vůbec!

Podle mě všechny čtyři povídky moc pěkné. Ta nejdelší, 3. v pořadí - Vraždy v lomu - je také nejvíc "detektivní" v tom pravém slova smyslu, odvíjí se tu kriminální případ, probíhá vyšetřování, sledujeme detektivovy myšlenky a nakonec odhalení pachatele. Dvě další (2. a 4.) - Výslech profesora Mrože a Boušek - jsou vystavěny pouze na konfrontaci dvou postav v krátkém časovém úseku. První povídka Případ Vlastimil je zajímavá tím, že se vůbec nedočkáme pachatele, "zločinné" chování některých aktérů je sice v rámci vyšetřování odhaleno, ale hlavní linie příběhu odhalí jen člověka zvláštních charakterových rysů, snažícího se jaksi pomoci každému, koho potká. Tím za sebou zanechává zvláštní stopy, které právě vyvolávají dojem potencionálního zločinu. Ale jeho osoba zůstane detektivům navždy skrytá, dovídáme se o něm jen ze svědectví druhých. Především Případ Vlastimil a Boušek poukazují na autorčin smysl pro vřelé, čisté lidské city. Ne snad nekomplikované a idealizované, ale přesto laskavé a láskyplné. Legátová je schopná psát o lidech, kteří umějí projevit soucit a kteří také sentimentální soucit dovedou ve čtenáři vyvolat. A přesto o ní není možné říct, že její příběhy jsou samy sentimentální, prvoplánové. Dokáže příběh odlehčit a doplnit k vyváženosti. Je to vynikající autorka, vypravěčka... Snad tedy nejvíce dramatička - i před přečtením knižní záložky mě už u první povídky trklo, že je značně dialogická a jsou takové všechny. Celé příběhy jsou stavěny na dialozích v dlouhých úsecích zcela bez vložení vypravěče. To mě ovšem občas trochu mátlo a motala jsem se v tom, komu která replika patří...