Vědomí konce

Název: Vědomí konce a na přebalu zpustlý vagon na neméně zpustlé trati, který už nikam nepojede, vedle značka s nápisem Dead End. Tohle není lehké čtení už od pohledu. Jen co přečtete prvních pár stránek, je vám jasné že přebal knihy nebyl zvolen náhodně a že máte co dočinění s panem Autorem. Příběh je vyprávěn retrospektivně tak, že hlavní hrdina se ohlíží zpět za svým životem, hledá a pitvá, snaží se pochopit svou minulost, jenže má zásadní problém, a to je jeho vlastní paměť. Zjišťuje, že jeho vzpomínky jsou zkresleny proudem času a že jeho paměť si je přibarvuje, tak jak se jí hodí, a tak, aby neodporovaly momentální stavu jeho existence a jiná paměť neexistuje. On Barnes má všeobecné problémy s pamětí, a to nejen s pamětí jednotlivce, ale i s všeobecnou historickou pamětí, ani jedna z nich podle něho nemůže být objektivní. Prostřednictvím svých hrdinů říká, že historie jsou lži vítězů, nebo sebeklam poražených. Jinde tvrdí, cituji: "Historie je ona jistota v bodě, kde se stýká nedokonalost paměti s nedostatečností historických pramenů." Jeho hrdina se s vědomím konce snaží poznat sám sebe, jenže se mu nedaří najít ve svém životě nějaký smysl a na stará kolena zjišťuje, že ideály jeho mládí se rozplynuly, že prostě přežil svůj život. Barnesova kniha je protkána pochybnostmi o základních aspektech lidského života, o vnímání sebe sama. Vpodobě sebevraždy jeho kamaráda se zde setkáte s exitenciální filosofí, a to v nemalé dávce. Celkově je tato kniha dosti filosoficky zaměřená, ale to neznamená, že se nedá přečíst za jedno odpoledne, dá. Musím se přiznat, že některé pasáže jsem musel číst víckrát, abych je byl sto pochopit, a pokud bych měl odpovědět na otázku o čem to vlastně celé je a jakou to má pointu, a snad i díky konci, který je zcela otevřený, asi bych po dlouhém přemýšlení odpověděl zcela jednoduše: nevím, ale bylo to hezké.