Ďábel nosí Pradu

První kniha, u které musím říct, že film předčil literární předlohu. Zbytečně rozvleklý a opakující se děj. Film byl mnohem lepší a vtipnější.

Lehké čtivo je fajn, nezábavné lehké čtivo fajn není. Autorka sice kombinuje „reálné zkušenosti své a svých přátel z prvního zaměstnání“ s fikcí do jakéhosi fikčně-faktického hybrida, nicméně jaksi zapomíná na to, že v odlehčené knížce, která neaspiruje na to být pětisetstránkovou popisnou, amatérskou reportáží, jsou potřeba trojrozměrné postavy s výraznými rysy, DĚJ a že knížka musí k něčemu neodvratně směřovat a nebýt jen nahodile splácanou skrumáží popisů a dojmů, která by se dobře vyjímala tak maximálně v ženském časopise v reportážní sekci. Pokusy hlavní postavy o sebeironii, které má například Bridget Jones slušně vybalancované a vtipné, jsou tady neskutečně přepísknuté, a místo aby naznačovaly nadhled, tak z protagonistky dělají rozmazlenou, sebestřednou, věčně nespokojenou fňuknu, která nedělá nic pro to, aby dokázala, že skutečně má na víc, než jen těm opravdu schopným lidem osmkrát denně běhat pro kafe. Ostatní postavy nejsou nijak věrohodně vykreslené, jsou jednorozměrné a slouží jen k tomu, aby si protagonistka mohla stěžovat ještě o trochu víc. Doporučuju filmovou adaptaci, protože její tvůrci na rozdíl od autorky přesně věděli, co dělají.