Muži na slunci a jiné povídky

To, co tento soubor povídek činí zajímavým není ani tak prostředí a příběhy, které jsou zde popisovány (může se to zdát cynické, ale obrazy bídy a zoufalství Palestiny po vpádu Izraele nějak nemaji sílu dojmout. Nejspíš proto, že Kanafání se nezdráhá přiznat i odpovědnost jednotlivců za jejich tragédie, jakkoliv ovšem leitmotivem zůstává "neosobní" hořkost nad vpádem okupantů), ale naprosté neuznávání hranic mezi minulostí a přítomností, a i ta je naplněna hlavně vyhlídkami a tedy budoucností. Možná jde o všeobecný rys arabské literatury - tak jako tak může být čtenář zpočátku trochu zmaten. Ale zvykne si. Stejně jako na fakt, že většina hlavních hrdinů se chová - dá-li se to tak jednoduše říct - poněkud fanaticky. Zoufalá doba žádá zoufalé činy a těžko je soudit něco, co člověk nikdy nezažil, ale přesto lze mít do jisté míry pocit, že v povídkách prezentovaná odevzdanost osudu nepramení jen z nedostatku možností, ale i z toho osvobozujícího pocitu říct si "maňana". Totiž arabsky, že...