Přervaný život

100%

Etty Hillesum

biografie, paměti

přidáno: 26.12.2009

podobné

Tyto světově proslulé deníky amsterdamské židovky z let 1941-1943 u nás vyšly poprvé až r. 2005. Etty (Esther) Hilesum pocházela ze židovské, ale nepraktikující rodiny, a musela si proto sama hledat cestu k Bohu během svého krátkého života. Jak sama píše, její rodina byla zatížena "patologickými jevy", vztahy mezi ní a jejími rodiči nebyly ani zdaleka ideální a její bratr Míša byl často hospitalizován v léčebně. Jisté psychické problémy lze vystopovat i u ní samotné. Snad právě kvůli své labilitě se rozhodne (začátkem války) pro studium psychologie. Rok 1941 je pro ni zlomový. Seznamuje se s psychologem Juliusem Spierem, kterého označuje jako S., a postupně se mezi nimi vyvine velice intenzivní vztah. S. jí pomůže uvědomit si svou cenu, cenu života i ostatních lidí. Tato velká vnitřní proměna se znatelně odráží i na charakteru deníkových zápisků, které mimochodem nikdy nebyly určeny ke zveřejnění a autorka je psala pouze jako určitý druh terapie, byly jí prostředkem, jak se vyrovnat sama se sebou. V první polovině knihy je znatelná nejistota, strach ze života, pochybnosti. Postupně se však Etty stává někým jiným, je mnohem nezávislejší, uvědomnělejší a vyzrálejší. Dostává se nad úroveň vlastního ega a začíná chápat utrpení v obecnějším rozsahu, jako kdyby žila pro celé lidstvo. Nakonec začíná přijímat úděl Židů. Nejprve pracuje na Židovské radě jako písařka a r. 1942 se přihlašuje jako dobrovolnice do sběrného holandského tábora Westerbork. Zde se snaží co nejvíce pomáhat druhým. (Píše odtud také mnoho dopisů svým blízkým - viz. kniha Myslící srdce, sbírka těchto dopisů.) Její poslední věta v deníku zní: "Člověk by si přál být náplastí na mnoho ran." Etty je deportována spolu se svou rodinou v říjnu 1943 do Osvětimi, kde 3 měsíce nato umírá.