Komu zvoní hrana

K této knížce mám téměř milenecký vztah, proto vše, co o ní řeknu, jsou vášnivé nesouvislé výkřiky.

A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.
Robert Jordan je lhář. Tvrdí té dívce, že ji miluje, a přece k ní jeho myšlenky zalétnou jen tehdy, pomyslí-li na fyzickou touhu. Ona ho miluje. Chce být s ním, chce být jím, odhalila se mu úplně. On považuje její lásku za samozřejmost. Když je Maria s ním, slova lásky mu plynou ze rtů tak snadno, on nad nimi ani nepřemýšlí a jak často vyslovuje to trapné králíčku. Ano, řekne jí jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát králíčku a tím je to odbyto, tím on prokázal, jak hluboký je jeho cit, a ona mu teď bude sušit střevíce a vytřepávat spací pytel. To ne, on jí řekl, ať ho sroluje, vytřepávat ho začala sama.

Autor musí Robertovi Jordanovi stranit, dává mu výmluvy a argumenty, jež vypadají rozumně. Je to hrozný člověk, povrchní a chladnokrevný a slouží republice. Byla to nejspíš správná věc, jediná správná věc, co udělat, jestli chtěl vycházet ze svým svědomím, ale proč se potom choval, jako by žádné neměl, proč žertoval s cikánem a nezastřelil Pabla, Pabla, který byl z celé knihy nejvíce sympatický, protože měl ten správný druh strachu jako ona, Pabla, kterému by jako jedinému přála smrt, aby konečně unikl z té nesmyslné války.

Ale oni to nevěděli, že je nesmyslná, oni nevěděli, že republika padne. Oni doufali, že položí své životy za svoji revoluci a ta ve své svátosti porazí každého, kdo by se jí chtěl postavit. A já četla knihu o válce, která bude prohraná, zatímco bych moc chtěla sednout a napsat vše, na co jsem myslela, jak moc mě štve Robert Jordan s tím svým králíčku a jak moc se mi ta kniha líbí, i když bych na ni mohla nadávat celé odstavce a celé hodiny a ani se nezastavit, jak moc mi přijde zbytečné něco dalšího psát, když všechno už bylo napsáno.

I tři dny mohou být dlouhé. Stejně jako ulička hanby končící srázem.

Nerad kritizuji knihy, ale k této mám docela výhrady. Neberte si to osobně, těm co se kniha líbí, ale mě některé pasáže v této knize přišli docela nudné, ale ty místa které bych já osobně víc rozvinul, rozvinutá moc nejsou. (např. milostný vztah mezi Robertem a Marií)
Každopádně je to dílo v literatuře velice významné, a kdo má rád válečnou literaturu, je toto to pravé.

V porovnání s knihami Stařec a moře a Sbohem, armádo! jednoznačně nejslabší. Příběhu i přes světlejší chvilky chybí spád.

Stejná typologie postav jako ve Sbohem armádo, je to obojí na jedno brdo, ale přesto velmi čtivé a strhující.