Diaspora

Moderní podobenství o exodu po introdu, útěk národa nikoliv ovšem před útiskem ze strany ostatních lidí, ale před boží mocí, rozuměj před fyzikou, s jejímiž důsledky se při katastrofě galaktických rozměrů lze jen těžko srovnat. A útěk nikoliv do země zaslíbené, ale do virtuální reality a následně do vesmíru s hvězdičkou, ale tady bych nerad víc prozrazoval. A útěk nikoliv přes Rudé moře, ale přes singularity. (Před přečtením doporučeno přečíst něco málo (vlastně čím víc, tím líp) o fyzice částic. Průprava v představování si n-rozměrných prostorů rovněž neuškodí.) Mojžíš není jedinec, ale myšlenky, nápady a oběti různých jedinců a když půjdeme do důsledku, tak celý příběh se neodehrává na Zemi, kterou stvořil Bůh, ale ve virtuální realitě, kterou stvořil... Bill Gates? Až za pět tisíc let bude tenhle příběh předmětem uctívání, rozhodně chci být u toho. Jo, nejspíš se do té doby trochu urychlím, spát se mi nechce.
Exodus ovšem není ani zdaleka konec, jakkoliv je podstatnou částí knihy. To, po čem hlavní sirotče prahne, daleko přesahuje nalezení vesmíru stabilního na nekonečně dlouhou dobu a umožňující tak "věčný" život. Je to konečné rozřešení otázky invariant vědomí, ale i kdyby to byla jiná otázka, je to jedno, jde jen o symbol, důležité je vědomí neustálé přítomnosti neznámého, objevitelného, nás přeshujícího a možnosti jít za tím. Přeměna neznámého na známé jako hybná síla neustálé cesty, neustálého rozvíjení se a pochopitelně otevřený konec. Naprostá paralela k současnu, k jedincům s koncem cesty v neustálém nedohlednu, zatímco ostatní umírají (končí) při potkávání svých cílů a limitů, protože byly konečné nebo nebyly...ehm...božské.
P.S. Už bylo zmíněno, že se prakticky celý příběh odehrává ve virtuální realitě, ale je třeba zdůraznit i přítomnost třecích ploch, které jasně vymezují její postavení vůči "normální" realitě. S VR zde tedy není pracováno pouze "svévolně" jako s exotickým prostředím umožňujícím spoustu stupňů volnosti, ale její pozice je zde naprosto logická (a nutno říct, že velmi precizně propracovaná - nezapře se Eganova vystudovaná matematika) a navíc neustále, ač s jistým gradientem, klade otázku po oprávněnosti domněnky o rovnoprávnosti VR a R v konečném důsledku. S gradientem - to prosím pochopte tak, že na konci už by měl být čtenář přesvědčen, takže žádné další otázky v tomto směru nepříchází v úvahu. Virtual World Uprising.

Egan je asi "nejtvrdším" z autorů hard SF. Lze říci, že jeho práce nemá obdoby: klade vysoké nároky jak na konzistenci a detailní promyšlenost fikčního světa, tak na čtenářské schopnosti a vzdělání. Diaspora je však dílem, jež by (nejen) žádný čtenář SF neměl minout. (To pak víceméně platí i o jeho dalších knihách) Egan klade hluboké otázky po povaze vědomí a jeho možnostech, po smyslu a naplnění bytí; odpovídá rozvinutím dalekosáhlých predikcí ohledně možné povahy existence, přičemž do své konstrukce započítává jak detailní znalost astrofyziky (tedy makrosvěta), fyziky částic (mikrosvěta), psychologie, kognitivních věd, AI i možností programování. To vše pak kombinuje s notnou dávkou existenciální závrati protkané snahou dostat se na dřeň poznání sama sebe (povahy vědomí) a prostředí (povahy existence jako takové zjevující se v podobě vesmíru(ů), který(é) lze do určité míry pochopit). Těm, kteří Eganovým knihám vyčítají neživotnost a jistou strnulost v charakterizaci postav či zkrátka neschopnost vyprávět příběh, bych rád odpověděl, že Egan navazuje v dobrém slova smyslu na tradici "filosofických románů", jako je Flatland Edwina Abbotta (dosud nepřeložený do češtiny). Stejně jako Abbott i Egan otvírá dveře poznání, rozšiřuje horizont myšlení (Egan na poněkud komplexnější a náročnější rovině než Abbott). SF vychází imho z vážné snahy uchopit ontologii obrazotvorností, čili dostat se tam, kam ji filosofie ani věda (z jakéhokoli důvodu) nemůže následovat. Greg Egan tak činí víc, než kdokoliv jiný: otvírá pandořinu skříňku "imaginace rozumu".