Skořicové krámy

Je to cyklus krátkých povídek. Přičemž (asi jsem se s tím setkala poprvé nebo co) člověk pozná, jak zásadní je rozdíl mezi cyklem a souborem... V některých případech jsem měla dojem, že se jedná spíš o důkladněji oddělené kapitoly jedné novely... ale v jiných případech je zas samostatnost povídky (samozřejmě stále jen v rámci cyklu) jednoznačnější.
S první povídkou (Srpen) jsem měla problém a bála se, že celý cyklus bude jen lyrizované nedějové a navíc jaksi "pesimistické" líčení krajiny. Sice k takovému postupu Schulz inklinuje po celou dobu, ale jakmile se objeví na scéně první lidské postavy, i moje pozornost začne trochu lépe pracovat. V souvislosti se světem lidí (ptáků, hmyzu) je pro mě jeho metaforická imaginace fascinující.
Zajímavým způsobem jsem tu objevovala vztahy k textům Michala Ajvaze! - s odkazem na svět a život věcí jaksi za hranicí běžně vnímaného prostého světa lidí.
Přestože mě na mnoha místech text fascinoval, taky jsem se sem tam trochu nudila, nedokázala se soustředit. Často jde skutečně mnohem víc o líčení a popis než o vyprávění nebo úvahu a to mi právě zcela nesedí.