Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence

Alois Lorenc

biografie, paměti

přidáno: 03.05.2009

Alojz Lorenc, proslulý 1. náměstek ministra vnitra ČSSR, odpovědný za Státní bezpečnost (StB), se od svých předchůdců lišil tím, že za sebou neměl ani politickou kariéru, ani policejní službu "od píky". V letech 1965-70 vystudoval Fakultu elektroinženýrství na Vojenské technické akademii v Brně a hned po jejím absolvování byl přijat na federální ministerstvo vnitra jako kryptolog. V roce 1975 se stal vedoucím odboru pro výzkum a výrobu šifrovacích zařízení a v tomto období také absolvoval aspiranturu na Českém vysokém učení technickém v oboru technické kybernetiky.

V roce 1981 přešel do Sboru národní bezpečnosti (SNB) jako náčelník Správy SNB v Bratislavě a zde začal získávat zkušenosti z bezpečnostní práce a rovněž potřebné politické kontakty. Od roku 1985 až do pádu režimu byl 1. náměstkem federálního ministra vnitra a jako člověk řídící složky StB patřil k nejinformovanějším lidem ve státě. Vzdor tomu ještě necelé tři týdny před listopadem 1989 ujišťoval na celostátní poradě vedoucí činitele StB, že Čas pro opozici nehraje. Snad to bylo i tím, že svou kariéru plně spojil s komunistickým zřízením a chtěl je zachovat. Ve své funkci nesl plnou spoluzodpovědnost za represe proti opozici ve druhé polovině 80. let.

Po listopadových událostech zůstal na ministerstvu a počátkem prosince dal příkaz ke zničení mnoha dokumentů StB. Později byl spolu se svým nadřízeným, ministrem vnitra Františkem Kinclem, a posledním šéfem kontrarozvědky StB Karlem Vykypělem postaven před soud a v prosinci 1992 odsouzen ke čtyřem letům vězení za zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Po rozpadu Československa se stal občanem Slovenské republiky a trest nenastoupil, na rozdíl od Kincla a Vykypěla (ti byli po dvou letech propuštěni z vězení za dobré chování). Lorenc také vydal knihu Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence (Bratislava 1992). I když v ní úlohu StB i svou vlastní dosti vylepšuje, jde vcelku o poměrně seriózní pohled na úlohu a akce obávaného ministerstva a jeho politické policie.