Máj

moc pěkné, zejména když si to člověk přečte za 10 let, od doby kdy to měl v povinné četbě...

Me to po prvnim precteni taky moc nezaujalo,ale cim vic jsem se v tom "stourala", tim lepsi..

..to je fakt, když se to čte s odtupem několika desítek let od časů povinné četby..je to krása...

Jedna z mála knih, které mě zaujaly i v časech povinné četby :-) A kupodivu mi to zaujetí zůstalo.

Čtu ji skoro každý první máj (když nezapomenu) a sázím se, že většin lidí netuší, o čem to doopravdy je. Historka oo loupežníkovi to tedy není.

Přečíst Máj je samozřejmost. A já snad ani nedokážu vyjádřit, jestli mě zaujal ..

Mě příliš nezaujal. Vydržela jsem až do konce, ale nebyl to zrovna extra prožitek....

Povinná četba

Nesporně se jedná o významné dílo, které by měl přečíst každý, ovšem ne všichni z něj budou paf. Velkou zásluhu na tom má cejch povinné četby...

Opisoval jsem si ji ve škole místo psaní dopisů a dodnes ji mám doma nahoře na hromádce s oblíbenými knihami. Excelentní dílo, úžasnou atmosféru mají intermezza

Básnická skladba, u níž více než kde jinde platí Holanova slova Jakou lžíci máš, tolik nabereš. Je určena čtenářům, kteří jsou ve věku, kdy mají potřebu řešit existenciální otázky; je proto poměrně nešťastné, že v rámci povinné četby musí být čtena mnohem dříve, kdy zmíněné otázky ještě nejsou tak naléhavé a čtenářská zkušenost není tak rozvinutá. Nejde jen o to pochopit, že příběh není pro dílo důležitý (nikdy mi například nebylo jasné, jak Vilém mohl najít svůdce své dívky a nezjistit před vraždou, že je to jeho otec; to autor neřeší, stejně jako kým a jak byl Vilém zatčen), že jde o hledání odpovědí na mučivé existenciální otázky a smiřování se se životem, v němž není „nikdy – nikde – žádný cíl“, s tím, že k tragickému osudu člověka je příroda lhostejná (jak je líčeno ve třetím zpěvu) a že tedy Máchův Výklad Máje je myšlen vážně, že je to návod, jak toto dílo číst. Je třeba vnímat Máj jako hudební skladbu, v níž se motivy vracejí, obměňují a zesilují, která dokonale využívá zvukomalebnosti slov, eufonie veršů, atmosféru různých délek verše (v nichž lze nalézt řád), působivosti pravidelného rytmu (jamb pro češtinu nepřirozený celý text dramatizuje, trochej svou setrvačností zase podmalovává oplakávání zhynulého vůdce i padání hvězdy) atd. Máj nemá v české literatuře obdoby a dost možná ani mít nebude, protože vznikal v době, kdy jazyk nebyl ještě vázán tolika normami a básník si musel např. spisovný jazyk sám na základě vybraného nářečí vytvořit.